Nervozita stoupá, já se snažím nacpat svůj život do dvou kufrů a nepřemýšlet příliš nad tím, jak bude letošní léto kvůli pandemii odlišné. Den D se blíží a ve mě se mísí pocity, jestli je dobře, že odjíždím a jestli vlastně vůbec chci odjet. Couvnout už ale nemůžu a tak v pořádným slejváku a jedné z mnoha brněnských bouřek vyrážím směr centrála cestovky, kde dlouhý cestovatelský den začíná. Je 26.6.2020 a já k překvapení všech skutečně i přes veškeré problémy s koronou odlétám z bratislavského letiště do Sofie a následně na Slunečné pobřeží, kde mě čekají dva měsíce té nejlepší práce. Začíná další animační sezona.
Všichni jsme se báli, že se letos nic dít nebude. Že snad nebude vůbec léto, protože v těch rouškách nebudeme chtít ani vylejzat z bytu. Bohu(žel)dík se nenaplnily prvotní hrozby až dvou let zavřených hranic a nejenom mě ale i všem ostatním se otevřela možnost naplnit své letní plány. A já pevně doufám, že se nebudete bát cestovat a přijedete ať už za námi nebo kamkoliv jinam. Hotely, pláže a celý cestovní ruch to zoufale potřebuje. Letiště v Bratislavě vypadalo hůř než za normálu v únoru. Zoufale prázdné s jedním jediným odletem na tabuli - Sofie, Bulharsko. V letadle nás bylo kolem 90 pasažérů z celkové kapacity 300 míst. Samozřejmě jsme cestovali všichni s rouškou. Let byl klidný a rychlý, za hodinku a půl jsme přistávali v Sofii. Ještě v letadle jsme museli vyplnit papír potvrzující, že nemáme příznaky COVIDu a prozradit bulharským úřadům jaký je důvod naší cesty. Kromě rychlého změření teploty před příchodem do letištní haly se žádné další kontroly nekonaly. Neříkám, že jsem při měření nebyla trochu nervózní, jelikož jsem samozřejmě jako na potvoru schytala čtyři dny před odletem antibiotika na celkem hnusnou angínu. Naštěstí ani ta mě nezastavila.
Ze Sofie nás čekala dlouhá cesta autem s nejvtipnějším delegátem Žorem. Postarší Bulhar je nejenom pirátem silnic, ale pořádným přímořským švihákem, který je chlapem na svém místě. Hosti ho prý milují a já se jim vůbec nedivím. Mě si získal během pětihodinové cesty na Sunny beach taky. Jestli se rozhodnete jet na dovču s naší cestovkou - CK Metal, určitě se s ním potkáte.
Jindy živé, hlasité a přecpané Slunečné pobřeží je nyní městem duchů. Hotely, bary, obchody, strip kluby, kasina .. všechno je zavřené a opuštěné. Všude slyšíte jenom bulharštinu, protože nikdo jiný tady zatím není. Letadla nelétají, cestovky neprodávají. Všichni doufáme, že se to k 1.7. změní a že se turisté na prázdné pláže navrátí. Nemůžu se dočkat prvních hostů v hotelu. Jako animátor je ke své práci nutně potřebuji a už se strašně těším až to tu odpálíme. Prozatím vše v hotelech připravujeme a já pevně věřím, že nakonec i tohle léto bude tak top, jako byly všechny moje ostatní.
A co tady vlastně celé dny děláme, když nemáme hosty? Objíždíme hotely a domlouváme s manažery všechny podrobnosti, program, ubytování, stravování a další nezbytnosti. Dnes jsme navíc natáčeli i několik videí, která použijeme do zítřejšího živého vysílání. To můžete od 17:30 sledovat na youtube kanálu cestovky. Viděla jsem překrásné staré město Nesebar, běžné sídliště v Burgasu, celé Slunečné pobřeží a něco málo i ze střechy jednoho z mých domovských hotelů. Také už jsme se stihla spálit, opít a vidět bulharský maturitní ples. No řekněte .. kdo by nechtěl mít maturák v hotelu u moře? Já rozhodně.
Čeká nás ještě spousta práce, ale popravdě se na to moc těším. Ve středu přijíždí první hosté, v sobotu další várka v autobuse. Pokud ještě nemáte vymyšlenou letní dovolenou a chcete přece jenom nakonec nějakou zažít, mrkněte na naší nabídku. Já se na vás budu těšit v hotelu Flamingo a Tia Maria celé léto. Tak dorazte anebo alespoň sledujte můj instagram a blog, kde vás celé léto budu o všem informovat. :)