Vánoce toho nejdivnějšího roku jsou za námi a já snad jenom dodám .. konečně. Letos jsem se na ně příliš netěšila a i když proběhly v rámci možností v klidu, jsem ráda, že to mám za sebou. Samozřejmě jsem vděčná, že jsem je mohla strávit s rodinou a že jsem dostala opět spoustu krásných dárků, ale nemůžu si pomoci. Letos to zkrátka nebylo ono a ani vlastně nevím, proč tomu tak bylo.
Štědrý den byl jako každoročně hektický, ale celkem jsem si ho užila. Ostatně čím jsem starší, tím se postupně začínám těšit už jenom na to jídlo. Není totiž nic lepšího než dobrý bramborový salát. Klidně bych ho jedla i samotný. :D
Oproti loňsku se nám letos vydařila i tradiční rodinná procházka k řece, jelikož nakonec nepršelo. Jako vždy jsme tak společně s rodinou pověsili piškoty na stromky pro ptáčky a také pálili prskavky. Těm poté ohybáme železné konce a házíme je do korun stromů. Ten, komu se prskavka zachytí, si může něco přát. Mě se letos chytily dvě, tak doufám, že se obě přání splní. :)
(Nebojte, samozřejmě vždycky počkáme, až všechny prskavky na stromě doprskají, abychom měli jistotu, že strom nevzplane, což se nám za posledních 12 let nikdy nestalo.)
Pětadvacátého jsme si pak předali s další částí rodiny další dárky a tím to vlastně celé skončilo. Poprvé po čtyřech letech zůstávám doma až do Nového roku, jelikož vzhledem k situaci neodjíždím na Silvestra ani pracovat, ani nikam za kamarády a ani nikam do zahraničí. Bohužel. Původní plán byl Burgas, druhým plánem byla práce a třetím byla party. Co se ale nakonec bude na Silvestra dít, nikdo neví. A věřím, že letos nejsem sama, která netuší, kde a s kým ho bude trávit. Opatření nám to jaksi celé překazily, takže se zřejmě budu rozhodovat na poslední chvíli. Jedno je ale jisté, s tím s kým bych ho trávit chtěla nejraději, se neuvidím bůhví jak dlouho ještě. Ale to je zkrátka život v době pandemie.