Tahle ohlédnutí a shrnutí za uplynulým rokem se povětšinou zveřejňují dříve, ale jak už to u mě bývá, dřív jsem se k tomu zkrátka nedostala. Tak snad to všichni přežijeme, když v tomhle článku ještě naposledy budu psát o tom šíleném roce dvacet dvacet. Shrnout ho jedním slovem by bylo jednoduché a troufám si tvrdit, že všichni víme, které slovo ho charakterizuje. Naštěstí ale mohu říci, že můj 2020 nebyl jenom o tom a ačkoliv se stalo plno fuckupů, našlo se i pár skvělých momentů, které ten rok zachránily. 

Leden 

- začátek roku jsem oslavila s kamarády a přítelem na severu Moravy a na Slovensku

- oslavila jsem 23 let a dostala jsem hned dva dorty a několik krásných kytiček 

- zkouškové 

- animace, práce 

- nová stáž 

Únor

- s kolegyněmi z práce jsme šly na pánský striptýz a vážně to stálo za to

- s maminkou jsme jely relaxovat do Rajeckých Teplic, krásný, doporučujeme!

- krásný Valentýn a oslava dvouročního výročí s přítelem v Praze

- úspěšné zkouškové

- opět jsem začala chodit na shuffle 

- narodil se nový člen rodiny 

- začala jsem připravovat léto v Bulharsku 

Březen

- začala jsem chodit do posilovny (po dvou týdnech ji zavřeli)

- stihla jít naposledy do hospody a ke kadeřnici před lockdownem 

- lockdown 

- odjezd z Brna, zavřená škola, zastavený život 

- umřel mi králičí kámoš

Duben, květen

- nonstop doma, strach z toho co bude a co nebude 

- nenávist ke všem opatřením ohledně zavřených hranic, které nám znemožnily se vidět s přítelem

- zmatky s online vyučováním, online zkouškové

- rozjela jsem livestreamy s naším studentským spolkem 

- po měsíci návrat do Brna, radost z přicházejícího jara

- první pivo po x týdnech a rostoucí naděje, že léto bude 

- přijel nový králičí kámoš, nakonec je z něj kámoška :D

- pravidelné cvičení, pyšná

Červen

- úspěšné zkouškové (i když s odřeným nosem) 

- práce

- obrovská radost z toho, že léto v Bulharsku bude 

- výlet do poloprázdné Prahy a do Českého Švýcarska

- na konci měsíce konečně odlet na úplně prázdné Sunny beach

Červenec

- začala letní sezóna animování

- poznala jsem spřízněnou duši Terezku 

- konečně zase na party a ke všemu u moře 

- výlet do Nesebaru, Sveti Vlasu, Elenite, Obzoru 

- poznala jsem svoje summer illusion

Srpen

- stále v Bulharsku, stále happy

- výlet do Sozopolu, Burgasu, spoustu dalších party

- new roommate, summer illusion a všechno se komplikuje

- více se ostatně dočtete v článcích v rubrice Bulharsko 

Září 

- stále v Bulharsku, méně happy, blíží se odlet

- konec letní sezóny, poslední party, loučení s Terezkou 

- výlet na piráty, ostrov sv. Anastázie, na hrad Ravadinovo, večerní Burgas

- loučení s mořem, hotelem, summer illusion 

- rozchod

- trojnásobný heartbreak

Říjen

- pár akcí s kamarády než se to zase zavřelo

- opět se zastavuje život

- začátek dalšího online semestru, naštěstí už menší zmatky

- práce

- menší mental breakdown 

- nové tetko

Listopad

- lockdown 

- psychika v háji 

- začala jsem chodit na psychoterapii a bylo to to nejlepší rozhodnutí

- jinak se vlastně nedělo vůbec nic

Prosinec

- online škola, práce

- ignorování Vánoc, ale nakonec i Vánoce 

- chvilková radost z návratu uvolnění, následné zoufalství z dalšího lockdownu

- zrušené veškeré plány na prázdniny

- nakonec celkem fajn Silvestr, po čtyřech letech opět doma a opět s bffkou

- summer illusion in winter (?)

- zmatek úplně ve všem, i ve mě 

Nuž bylo to perné. A to zřejmě pro nás všechny. Kdyby mi někdo loni na začátku roku řekl, že v tomhle roce ztratím některé, bez kterých jsem si neuměla život v té době představit, nevěřila bych mu. Bohužel se stalo. Potkala jsem zase celou řadu nových lidí, z nichž některé si do nového roku beru s sebou a některé nechávám ve dvacítkách. Ale tak to zkrátka bývá.

Co přinese dvacet dvacet jedna nikdo neví. Snad přinese větší pohodu než ten poslední. Snad přinese další skvělé léto, přinese zpátky party, akce a můj normální život. A snad si v něm ten život dám trochu víc dokupy. V tom posledním jsem v něm totiž udělala akorát ještě větší zmatek. Snad snad snad. Držím nám všem palce, ať je ten 2021 tím naším rokem. :) 

Vánoce toho nejdivnějšího roku jsou za námi a já snad jenom dodám .. konečně. Letos jsem se na ně příliš netěšila a i když proběhly v rámci možností v klidu, jsem ráda, že to mám za sebou. Samozřejmě jsem vděčná, že jsem je mohla strávit s rodinou a že jsem dostala opět spoustu krásných dárků, ale nemůžu si pomoci. Letos to zkrátka nebylo ono a ani vlastně nevím, proč tomu tak bylo. 

Štědrý den byl jako každoročně hektický, ale celkem jsem si ho užila. Ostatně čím jsem starší, tím se postupně začínám těšit už jenom na to jídlo. Není totiž nic lepšího než dobrý bramborový salát. Klidně bych ho jedla i samotný. :D 

Oproti loňsku se nám letos vydařila i tradiční rodinná procházka k řece, jelikož nakonec nepršelo. Jako vždy jsme tak společně s rodinou pověsili piškoty na stromky pro ptáčky a také pálili prskavky. Těm poté ohybáme železné konce a házíme je do korun stromů. Ten, komu se prskavka zachytí, si může něco přát. Mě se letos chytily dvě, tak doufám, že se obě přání splní. :)

Pětadvacátého jsme si pak předali s další částí rodiny další dárky a tím to vlastně celé skončilo. Poprvé po čtyřech letech zůstávám doma až do Nového roku, jelikož vzhledem k situaci neodjíždím na Silvestra ani pracovat, ani nikam za kamarády a ani nikam do zahraničí. Bohužel. Původní plán byl Burgas, druhým plánem byla práce a třetím byla party. Co se ale nakonec bude na Silvestra dít, nikdo neví. A věřím, že letos nejsem sama, která netuší, kde a s kým ho bude trávit. Opatření nám to jaksi celé překazily, takže se zřejmě budu rozhodovat na poslední chvíli. Jedno je ale jisté, s tím s kým bych ho trávit chtěla nejraději, se neuvidím bůhví jak dlouho ještě. Ale to je zkrátka život v době pandemie. 

Ačkoliv se v tom běžném denním životě nic extra neděje, čas letí a nějak se zase stalo, že je půlka prosince a já nebyla přes měsíc schopná sepsat článek. Možná je to právě tím, že se nic zásadního, zajímavého a ani převratného neděje a vlastně není moc o čem psát. Asi se ale z těchto článků složených z nejnovějších fotek stává postupně tradice, tak tu mám pro jistotu další do sbírky.

Úvodní fotka je tou jedinou, kterou mám z letošních brněnských Vánoc. Jsou to moje páté Vánoce v Brně a každoročně jsem ve městě strávila poměrně dost času. Celá vánoční punčová sezóna vždy začínala prvním Turbomoštem (nejlepší vánoční drink na světě, kvůli kterému rozhodně stojí za to navštívit brněnské trhy, tedy letos ne, ale normálně ano) na rozsvícení stromku a pak už to pokračovalo každý týden alespoň jednou výpravou na trhy. Pravidelně jsem si chodívala pro něco teplého a dobrého při cestě ze školy nebo jen tak procházela trhy s kamarády. To se letos samozřejmě na pořadu dne neobjevilo. Vánoční trhy jsou omezené na pár stánků s řemeslnými výrobky a po dobrém jídle a pití se můžete jen marně poohlížet. 

Naštěstí nás milovaný Turbomošt a Lidi z baru ani letos o tuhle tradici neochudili a vymysleli cestu, jak prodávat i za současné situace. To mě ostatně donutilo se jít vůbec do města podívat. Takže nakonec mám i pro letošek splněno. Dva Turbomošty, procházka a vyfocený stromeček. 

Největším prosincovým highlightem byl rozhodně výlet na sever Moravy. Do Ostravy jsem vyrazila za mojí kolegyňkou Terezkou, se kterou jsme s viděly opět po měsíci od její brněnské návštěvy. První den jsme vyrazily na jakousi vyhlídku, ze které měl být krásný pohled na smogovou Ovu. Výhled ovšem nebyl téměř žádný a můžeme pouze hádat, zdali kvůli smogu nebo šílené mlze, která ten den panovala. I bez výhledu to ale byla velmi příjemná procházka, kterou jsme zakončily na ostravském náměstí, kde se zrovna rozsvěcela vánoční výzdoba. K tomu hrály z reproduktorů koledy a my upíjely kafe a horkou čokoládu. Zkrátka idylka i v té největší zimě. 

Samozřejmě jsem si nemohla odpustit fotku u ostravského ruského kola, se kterým se opičí po Brnu. No jo v jednom městě velký hit, všude velký hit. Mimochodem přemýšleli jste někdy nad tím, proč v Česku říkáme ruskému kolu ruské kolo, když první bylo ve skutečnosti v bulharském Plovdivu a ani ho nevymyslel Rus? Mě to přišlo celkem zmatečné, proto jsem googlila, ale vlastně jsem žádnou uspokojivou odpověď nenašla. V angličtině je však tahle atrakce Ferris wheel. 

Druhý den v Ostravě jsme se opět rozhodly pro procházku, jelikož co jiného můžete ostatně v lockdownu dělat. Tentokrát nás nohy odnesly k nedalekým rybníkům a na stezku podél řeky. Během naší cesty jsme musely na rebelky přejít přes tenhle železniční most, což jsem nedělala od svého dětství, kdy jsme přebíhaly přes most u řeky u nás na maloměstě. 

V Ostravě jsem příliš času nestrávila, ovšem tehdy poprvé jsem začínala cítit vánoční atmošku ve vzduchu. Letos to na mě totiž pořád nějak ne a ne přijít. Asi to bude tím, jak jsem věčně zavřená doma a teprve tam jsem poprvé viděla nějakou letošní výzdobu a náznaky toho, že Vánoce i přes tuhle šílenou realitu budou. Jiné, ale budou. Tak čas na ně začít těšit. 

Tyhle fotky jsou ze začátku listopadu, kdy jsme s tátou jeli na naší přehradu venčit psiska. Ten den bylo nádherné sluníčko, modro a mě v některých chvilkách i tahle malá přehrada připomněla Sunny beach. I po třech měsících doma se mi občas po tom pobřeží zasteskne. Místo abych řešila vánoční dárky, jsem pořád hlavou v létě u moře. :D Letos je zkrátka všechno tak nějak naruby. 

Musím se ale pochválit, protože dárky už mám téměř všechny. Konečně jsem také dojela z Brna na svátky domů a zvládla udělat výzdobu, chystám se na stromeček, balení dárků a shlédnout další vánoční filmy. Když už kvůli opatření nejsou trhy a nebude nakonec ani zimní sezóna, tak je potřeba si to udělat hezký alespoň nějak jinak. A i když mě přes svátky opět čeká spousta povinností do školy, doufám, že si je i tak užiju. 

A protože se znám a nejsem si vůbec jistá, jestli zvládnu do Štědrého dne napsat ještě další článek, raději vám krásné a hlavně pohodové veselé Vánoce popřeji už nyní. Mějte se krásně! :)