Jestli něco nesmím na blogu vynechat, pak je to shrnutí roku. A to i navzdory tomu, že v posledních měsících 2022 tady nic nepřibylo. Důvod zřejmě vyplyne z následujících odstavců, tak asi pojďme rovnou na to. Mám za sebou další přelomový rok, který byl v mnoha momentech tím nejlepším vůbec. V mnoha ohledech ale také tím nejstresovějším, jelikož ne vždy šlo všechno podle plánu. Ale to je život. Poslední 2 roky mě ostatně naučily brát věci tak, jak jsou. Aby ale začátek článku nevyzněl negativisticky, s úsměvem na tváři se chlubím, že se mi povedlo téměř vše, co jsem si v lednu namalovala na svojí diářovou vision board. 

Do roku 2022 jsem vstupovala s očekáváním a nervozitou. Ukončovala jsem Erasmus, čekal mě návrat do Česka, první práce, psaní diplomky, cílová rovinka na univerzitě, potřebovala jsem se za 6 týdnů naučit řídit, chtěla jsem se stěhovat do Bulharska a postavit se konečně po letech studií na vlastní nohy. Na začátku roku se to zdálo jako too much. Možná jsem se během prvního lednového týdne dokonce i rozbrečela. Vytvořila jsem si totiž plán, který na mě vyvíjel až přílišný tlak. Well, jaké si to uděláš, takové to máš. S nadějí, že vše se povede přesně tak, jak jsem naplánovala, jsem v únoru odjížděla na pár měsíců zpět domů, čímž začalo šílené tempo prvního půl roku. 

V lednu jsem celkem náhodou přijala svou první práci v marketingu. Za běhu jsem se učila spravovat klientské sociální sítě, psát články o všemožných tématech a objevovala jsem možnosti práce na remote. V únoru jsem neplánovaně začala psát ještě pro regionální týdeník, díky čemuž jsem si tak trochu splnila svůj středoškolský žurnalistický sen. Téměř okamžitě jsem po návratu nastoupila do rychlokurzu autoškoly a začala každým dnem překonávat svůj strach z ovládání auta. Víkendy jsem věnovala psaní diplomky a svůj sociální život jsem tím na nějakou dobu pohřbila. Tedy pokud nepočítáme hovory na pobřeží, po kterém si mi tolik stýskalo. 

Prvním velkým úspěchem roku 2022 a splněným bodem ze seznamu byl řidičák. V dubnu jsem úspěšně složila zkoušky a spadl mi první kámen ze srdce. Hned poté jsem před odletem zpět na Balkán podepsala smlouvu na letní job, který pro mě byl také premiérou. Po letech skákání u bazénu jsem vyměnila animaci za delegaci a moje vyhlídky na léto se staly další motivací k dopsání té nekonečné diplomky. 

Tu jsem nakonec finishovala již z Bulharska a domů jsem se vracela "pouze" na státnice. Ukázalo se, že moje závěrečná zkouška byla horší, než jsem si myslela, kvůli čemuž mi o kousek utekl červený diplom. K prvnímu kameni každopádně dopadl v červnu i ten druhý. Úspěšně jsem po šesti letech ukončila své vysokoškolské studium a připsala jsem si před jméno Mgr.

S čerstvým titulem, pár kufry, natěšením a part-timem v agentuře jsem odstartovala svou čtvrtou letní sezónu na pobřeží Černého moře. A byla to tedy pořádná jízda. Práci v kanceláři pro českou cestovku jsem prokládala prací pro agenturu a snažila jsem se se z toho nezbláznit. Ty necelé čtyři měsíce jsem si ale moc užila. Jak s týmem, tak s mým klukem. K mému překvapení se mi ani nestýskalo po práci animátorky. Zdá se, že jsem přesně včas odhadla, kdy nastalo to správné období se v cestovním ruchu posunout zase o krok dál.

Ten největší zlom přišel v září. Končila letní sezóna a já se poprvé po 19 letech nechystala na podzim do školy. Byla jsem z toho pořádně nervózní, jelikož hledání práce nikdy není nic lehkého a obzvlášť v zemi, jejímž jazykem neumíte. Věděla jsem, že v Bulharsku mám minimální šance najít něco, co mě bude bavit, a proto se zrodil nápad vyzkoušet práci kompletně na remote. Já, která jsem vždy chtěla být zaměstnanec s pravidelnou pracovní dobou, jsem naskočila hned po škole na volnou nohu a vrhla jsem se do světa freelancerů. Holt okolnosti mi nedaly příliš na výběr. Sama sobě jsem proto nastavila tříměsíční zkušební dobu, která měla rozhodnout o tom, jestli to byl dobrý nápad a jestli jsem schopná se takhle uživit. 

Říjen byl jeden velký chaos. Sháněla jsem klienty, zjišťovala jsem, co mi vlastně jde a co mě baví a kterým směrem se chci v online marketingu vydat. Podařilo se mi navázat několik zajímavých spoluprací a čím dál tím více jsem psala. Články, popisky webů, newslettery a cokoliv, co bylo zrovna potřeba. V listopadu jsem se snažila si v práci udělat větší pořádek. Nastavit si alespoň nějaký režim a určit si, co mi smysl dává a co ne. Nebudu vám lhát. Moje tříměsíční zkušebka sice skončila poměrně úspěšně, unavená jsem však pořádně. U počítače trávím posledních 5 měsíců každý den. Pracuju dost často i 12 hodin denně a víkendy jednu dobu ani neexistovaly. Nestěžuji si, jen píši, jak to je. Nabrala jsem si toho ze strachu příliš a trvalo, než mi došlo, že tohle není ta cesta. Každý ale nějak začínáme a je potřeba makat a nabírat potřebné zkušenosti.

Ono se to totiž na první pohled nezdá. Když někomu povím, že žiji u moře a pracuji online, všichni si představí, jak ležím s počítačem na pláži a srkám u toho Sex on the beach. Bohužel má tahle představa k realitě daleko. Pracuji z domova a na dálku, tudíž nemám většinu času kromě přítele a pár callů s kolegy či klienty žádný sociální kontakt a celé dny trávím v malém studiu, kde spím, vařím, žiji i pracuji. Je to ale jen první fáze života, pro který jsem se tento rok rozhodla. Rozhodnutí to nebylo lehké a popravdě prozatím ani nemohu s klidem na srdci říct, že správné. To ukáže teprve čas. A i když si spoustu lidí z mého okolí stále klepe na čelo, vím, že jsem udělala sama pro sebe dobře. Vrátit domů se přece můžu vždycky a zatím nemám pocit, že bych tím něco ztratila.

V roce 2022 se ze mě stala řidička, absolventka, magistra, pomocná delegátka, copywriter, správce sociálních sítí, OSVČ a expant. Událo se toho hodně a já splnila ze svého seznamu vše kromě bulharštiny. Ta se tím pádem přesouvá na seznam roku 2023, kde se zřejmě stane jednou z priorit. Společně s urovnáváním si své kariéry a naučením se říkat ne. Do nového roku věřím, že vstupuji po boku svého životního parťáka a v zemi, která se každým dnem stává víc a víc domovem. Do roku 2023 si přeji, abych si našla více mezinárodních kamarádů, abych začala zase více sociálně žít a abych se v práci posunula směrem, který mi bude dávat smysl. Mám obrovskou radost, že tento šílený rok plný změn je za mnou a že ten nový začínám s větším klidem na duši. Se šumením vln v pozadí a vírou, že vše je tak, jak má být. 

Pohodový a úspěšný rok 2023 vám všem! :)