Najít ideální místo na čtení knížky není nic lehkého. Mě osobně vadí jakýkoliv ruch a především lidské povídání. Vůbec pak nejsem schopná vnímat slova na řádcích, ba naopak vnímám spíš mluvený rozhovor. Proto když jsem se dozvěděla, že naše maloměstská knihovna zrekonstruovala tuhle nádhernou terasu s výhledem na naše město, musela jsem se tam jít podívat a vyzkoušet, zdali je to správné knihovnické místo na čtení. A víte co? Je. Je to místo na jakékoliv rozjímání. Určitě se tam budu vracet.

Chlapec, který přežil pochod smrti 

Nevím, co mě to zase popadlo, ale poslední dobou jsem se vrhla na literatury s tématikou a z období druhé světové války. Pamatuji, že tohle období už jsem jednou měla ještě na střední. Zkrátka mě to nějak podivně fascinuje. S každým novým příběhem jsem stále dokola šokována, čeho byli lidé v té době schopní. A to mě na tom asi baví. Asi to zní divně, tak snad mě neodsoudíte. Každopádně tentokrát jsem sáhla po knížce od českého autora Pavla Taussiga, který knižně sepsal svůj deníkový příběh pro svého syna jako paměti. O knize jsem se dozvěděla z rozhovoru v DVTV, kde mě příběh pana Taussiga zaujal. Chlapec, který se dostal do koncentračního tábora a přežil. Chlapec, který přežil dokonce i pochod smrti a děsivou nemoc, která poslala na smrt tehdy několik stovek lidí. Opravdu jsem se na knížku těšila, ale bohužel musím přiznat, že mě ve finále příliš nebavila. Autor popisuje své zážitky na můj vkus až moc bez emocí a čistě faktograficky. Každý zápis je víceméně akorát o tom, jaký je den a co se v ten den dělo. Já vím, že muselo být pro autora těžké ty negativní a všelijaké emoce nějak zpracovat, proto je možná do knihy nevložil vůbec. Mě osobně jako čtenáři to ale celkem vadilo a posledních několik stránek už jsem ani nepřečetla, jelikož se tam stále opakovaly akorát informace o tom, co bylo k jídlu a jakou měl horečku. Příběh je to skutečně zajímavý, jenom podotýkám, že znám rozhodně lepší knížky s touto tématikou. Konkrétně hned tu následující.

Hodnotím: 7 z 10

Hvězdy nad Berlínem

Po této pestrobarevné knížce jsem sáhla ihned, jakmile jsem ji zahlédla na sociálních sítích naší knihovny jako dostupnou. Nic moc jsem o příběhu nevěděla, ale všichni tvrdili, že je to skvělá knížka, a tak jsem zase jednou dala na doporučení. A udělala jsem dobře. Sama ji teď doporučuji, kde mohu. Opět se jedná o příběh z doby druhé světové války. Tentokrát je to ale však již klasický psaný romantický a válečný příběh, který je podle autorky tak trochu na základě skutečných událostí. V hlavní roli je mladý chlapec Max, který žije v Berlíně se svou rodinou a cikánka Lili, která se do Berlína dostává společně se svým cirkusem. Asi už je vám všem jasné, že se tito dva do sebe zamilují, ovšem láska to v nacistickém Německu není jednoduchá. On je členem Hitlerjugend, ona je představitelkou zakázané rasy. Celý příběh je tak trochu předvídatelný, přesto mě hrozně bavil a nemohla jsem se od něj vůbec odtrhnout. Děsy dané doby jsou zde zpracovány poměrně přívětivě vůči čtenáři a jsem ráda, že se autorka Sarah Matthiasová pustila do sepsání příběhu o cikánech v této době, jelikož holocaust nebyl jenom o Židech, jak si spoustu lidí myslí.

Hodnotím: 10 z 10

Čtyři dohody