Díky zkouškovému a následnému volnu po jeho úspěšném zvládnutí jsem opět objevila čas a ztracenou chuť na čtení knížek. K opětovnému chycení sliny ke čtení mi dopomohla také již v jednom článku opěvovaná čtečka Kindle, která mi dala k dispozici celou řadu aktuálních bestsellerů, a to úplně zdarma a okamžitě. Souhrou všech těchto faktorů se mi za leden povedlo přečíst rovnou pět knih, což je zřejmě můj dosavadní rekord. A já bych vám dnes chtěla prozradit, jestli všechny tyto přelouskané tituly vážně stojí za to nebo ne.




Cilčina cesta - Heather Morrisová

Cilčin příběh mě zaujal už v Tatérovi, tudíž když jsem zjistila, že ho autorka sepsala do volného pokračování, rovnou jsem se vrhla do čtení. Cilka stejně jako Lale strávila přes tři roky v Osvětimi, kam se dostala ve svých 16 letech. I ona se měla o něco lépe než ostatní vězni a měla určité výhody. Ty však získávala za tu největší cenu. Byla pod hrozbou smrti nucena dávat své tělo na hrátky dozorcům SS. Zdá se vám to příšerné? Tak to ještě nic není. Cilky příběh je asi nejvíc fascinující ironií osudu, se kterou jsem se doposud setkala. Mladou Slovenku totiž po osvobození tábora Rusové odsoudili za kolaboraci s nepřítelem a poslali ji do sibiřského gulagu na 15 let na těžké práce. No síla .. tahle obrovsky odvážná žena přežila rovnou dva tábory, znásilňování, vydírání, ponižování a další zvěrstva. Neskutečný příběh o neskutečné ženě.

Autorka Heather Morrisová je pro mě hrdinkou, jelikož dokázala přes dva roky poslouchat vyprávění tatéra Lale a dokázala všechny jeho paměti sepsat do pozoruhodných knih, ne jedné, ale rovnou dvou. Otevřela tak další možnost, jak si připomínat hrůzy nacistického počínání a snad ukázat všem, kteří v dnešní době žijí, jak je rasistická nenávist nebezpečná.



Slepá mapa - Alena Mornštajnová

Od této autorky jsem vám již jednou doporučila všemi známou Hanu, kterou se ostatně Mornštajnová proslavila především. S podobným stylem psaní příběhů se setkáme i v jejích dalších dvou knihách, které jsem přečetla. První z nich je Slepá mapa, která vypráví opět příběh tří generací žen - babičky Anny, maminky Alžběty a dcery Anežky. Každá prožívá poměrně typické ženské věci, jako jsou trable ve vztazích, rodinné příběhy, lásku, hledání sama sebe, ovšem každá má život obohacen o slasti a strasti dané doby. Jedna utíká s manželem od rodičů a zažívá první světovou válku, další utíká při druhé světové do pohraničí před zkázou a poslední žije ve strachu před agenty StB a celým komunistickým režimem. Knížka tak ukazuje život ve všech těchto historických obdobích 20. století, které je dle mého neustále potřeba si připomínat, jelikož ve škole se jim příliš nevěnovalo. Alespoň za mých středoškolských let.



Tiché roky - Alena Mornštajnová

Tichými roky se Alena Mornštajnové k mému potěšení řadí vedle Patrika Hartla a stává se tak jedním z mých top českých autorů. I v tomto jejím díle se seznamujeme s rodinnými dramaty, tentokrát pouze dvou generací, a to dcery a otce, kteří střídavě v kapitolách vyprávějí svůj příběh. V případě otce se dostáváme do retrospektivy jeho dětství a vývoje života do aktuálního bodu, který nám naopak chronologicky popisuje dcera. Oba příběhy se zajímavě prolínají a vysvětlují všechny okolnosti, které způsobily chladný vztah otce k dceři a dceřinu nemluvnost a zakřiknutost. Autorka opět otevírá svět komunismu a snad poprvé jsem se v knize setkala s hlavním hrdinou, který s režimem sympatizoval, nikoliv bojoval proti němu. Jak už to ale v té době bývalo, i sympatizant a velký představitel dostal od socialismu nakonec co proto.



Bábovky - Radka Třeštíková
Jestli jste četly jeden z mých předchozích článků s knižními tipy, tak asi víte, že jsem po dočtení knihy Veselí, této autorce příliš nefandila. Dost jste mi ale říkaly, abych jí ještě dala šanci, a tak jsem tentokrát vsadila na tu nejskloňovanější - Bábovky. Popravdě jsem byla příjemně překvapena a opravdu nechápu, jak někdo, kdo napsal takhle skvělý román o hned několika ženských postavách, jejichž příběhy se takhle skvěle, ale přitom nenuceně prolínají, mohl napsat něco tak nudného a vleklého jako je Veselí. Bábovky jsou rozhodně povedenou romantikou a typicky ženskou literaturou, která si troufám tvrdit, že bude bavit ženy snad každé generace.

Četly jste některou z představených knih? Jak se vám líbily? A co jste v poslední době přečetly vy? Doporučily byste něco? Na vaše tipy se budu těšit jako obvykle v komentářích. :)