Únor čtrnáctého přinesl letos opět o něco více valentýnských akcí a slev, nákupního šílenství, dokonalých párových fotek na instagramu a nebo naopak zhrzených výstřelků tvrdících, že láska je trapná věc, kterou nepotřebují. No a pak se samozřejmě nezapomněla ozvat ani ta část, která Valentýn bojkotuje kvůli faktu, že se nejedná o typicky českou věc. Ať už patříte do jakékoliv skupiny a ať jste svátek lásky slavily nebo ne, v dnešním článku bych vám chtěla povyprávět, jak jsme si ho s přítelem užili my. Vyrazili jsme totiž rovnou na celý víkend do Prahy oslavit nikoliv Valentýn, ale naše dvouroční výročí, které připadá na patnáctý únor.

Jak už možná některé z článků víte, máme s přítelem vztah na dálku, jelikož žije a pracuje v Holandsku, zatímco já studuji v Brně. Každý strávený čas spolu je pro nás tím pádem vzácnost a radost, a proto si ho rádi zpříjemňujeme volnem a výlety. Jelikož jsem se ve valentýnský pátek vracela ze slovenského lázeňského pobytu s maminkou, přidal se k nám po cestě přítel a po několika šílených hodinách ve vlaku jsme dorazili do Prahy. Hotelů a různých ubytování jsme v hlavním městě vyzkoušeli už několik, ale musím říct, že tentokrát přítel vybral snad nejlépe za celou dobu. Krásný, moderní a nově udělaný apartmán ve vedlejší ulici Karlova náměstí s pohodovou docházkovou vzdáleností do centra, na Náplavku, Vyšehrad a v podstatě úplně všude. Apartmán byl umístěn ve vnitrobloku staré zástavby, tudíž žádný hluk. Koncipován byl jako garsonka, takže k dispozici jsme měli kromě kuchyňské linky, myčky, ledničky, mikrovlnky, plotýnek a dokonce i topinkovače, také pračku, žehličku a žehlící prkno. Vzhledem k tomu, že jsme přijeli na zmiňovaný Valentýn, připravila pro nás majitelka roztomilou valentýnskou výzdobu a šampaňské s růžemi. Kdybyste měla některá zájem se mrknout nebo si apartmán zarezervovat, přikládám odkaz. :) Můžeme jenom doporučit.





Na páteční večer jsme žádné plány po dlouhé cestě neměli, a tak jsme si jenom z pohodlí postele objednali pizzu a koukali na televizi. V sobotu ráno jsme však plánovali zajít na brunch, jelikož jsme si na naše výročí zkrátka chtěli dát to, co máme oba k snídani nejraději - vajíčka Benedikt. Už jsme je jedli na několika místech a popravdě .. tohle pražské bistro mělo zatím nejhorší. Za nás oba můžu jedině doporučit brněnské Bistro Franz, kde jsme vážně jedli nebe na zemi. Po vydatné snídani jsme se vydali na procházku směr Náplavka, kde k mému překvapení už v únorovou sobotu prodávali stánkaři pití, jídlo, zeleninu a květiny. Nemohli jsme si nedát tradiční svařák a minout stánek s tulipány. A tak jsem dostala k výročí od přítele tyhle barevné krásky, které na mě dýchly vůni jara. Kromě nich jsem ještě opožděně dostala narozeninový dárek, kterým byly tyhle dvě nádherné černé kabelky od Guess, čímž mě přítel vážně mile překvapil. Oficiálně už jsem se i já tedy stala majitelkou drahých kabelek a patřím do světa pipin. :D






Další kroky nás zavedly nahoru na Vyšehrad, kde jsem příteli ukázala hřbitov slavných osobností a boží výhled na Prahu. Povyprávěla jsem mu taky legendu o Šemíkovi, kterou vůbec neznal. Evidentně na Slovensku Staré pověsti české nefrčí. Překvapivě. :D Z rychlé vyšehradské procházky jsme utíkali zpátky na Karlák, kde jsme měli zarezervované lístky na Neviditelnou výstavu. Pokud nevíte, o co se jedná, tak tahle výstava je speciální tím, že je celá po tmě a vaším průvodcem je nevidomý. Výstava si klade za cíl ukázat vidomým lidem, jaké to je nemít zrak a používat jiné smysly. Oba jsme byli ze zážitku příjemně překvapení, jelikož jsme si zkusili hodinu slepoty, chůze v různých prostředí, kdy je člověk skutečně odkázán jenom na sluch a hmat a také jsme si v neviditelném baru zkusili uhádnout, jaké pivo pijeme. To se nám podařilo hned na poprvé .. ještě aby ne, když jsme oba milovníci piva. :D Pokud budete mít v Praze někdy čas, určitě výstavu doporučujeme. :)




Sobotním highlightem bylo jak jinak než kino, do kterého chodíme téměř vždy, když jsme spolu. Tentokrát padla volba celkem jasně na film Jojo Rabbit, který humoristicky ztvárňuje Hitlera a nacistické Německo z pohledu hlavního hrdiny - kluka Jojo, který je členem Hitlerjugend a samotný Fuhrer je jeho imaginárním přítelem. Film je natáčený z velké části v Česku, konkrétně v mém rodném městě Žatci, proto jsme ho chtěli vidět. Mě se film poměrně líbil, ačkoliv měl hluché části, které by tam být nemusely. Přítele to celkem nudilo, takže si asi budete muset obrázek udělat samy.


Nedělní den jsme naprosto celý prováleli na pokoji v posteli. Cpali jsem se sladkostmi nakoupenými ve směšně předraženém obchodě na Václavském náměstí. Oběd jsme si dali ve velmi sympatické restauraci-bistru Pasta Krusto. Na těstovinách jsme si velmi pochutnali a můžeme opět jedině doporučit. Mají i vlastní limonády a skutečně velký výběr druhů těstovin a omáček na ně.





Posledním pražským zážitkem a vrcholem našeho víkendu byl větrný tunel Hurricane Factory, který ode mě dostal přítel k narozeninám. Shlédli jsme si létání předchozí skupinky, dali si něco k pití a pak nastala chvíle pravdy, kdy v kombinéze a helmě naskočil do větru i můj drahý. V tu chvíli začala sranda. Vůbec to totiž není tak lehké, jak to vypadá a příteli nějakou dobu trvalo, než se zvládl jakž takž v proudu udržet. Nakonec si to ale dle vysmátého výrazu užil a já se posilněná čtyřmi deckami vína pobavila také.

Pražský, valentýnský, výroční víkend jsme si moc užili a já jenom doufám, že ten další společný rok bude ještě lepší, než ty dva dosavadní.
Jak jste Valentýna oslavily vy? :) Napište mi vaše oslavy do komentáře, jako vždy si je ráda přečtu. :)