Náš poslední společný day off s Terezkou a také naší Ukrajinkou Dashou jsme strávily společně s klukama tripem na kole do nedalekého Nesebaru. I těch pár kilometrů ale stačilo k tomu, abychom stihli mít hned čtyři různé problémy. Ať už to bylo vyfouklé kolo před výjezdem, utržený blatník nebo díra v duši. Vše jsme ale naštěstí zvládli nějak vyřešit, i když jenom provizorně. Projížďka podél moře s výhledem na Sunny beach a staré město byla vážně nádherná. A ačkoliv se rozhodně nejednalo o nejlepší day off léta, i tak jsem si ho užila. Byl to pro mě totiž hodně emotivní den. 

On ostatně celý ten poslední týden byl hodně emotivní. Loučily jsme se s předposlední várkou hostů, dávaly jsme sbohem druhému hotelu a tamnímu personálu a postupně jsme se s Terezkou připravovaly i na naše poslední letní ahoj. Vzhledem k poloprázdnému hotelu už jsme měly programu méně a méně, takže jsme jedno dopoledne i stihly vyfotit pár fotek u bazénu na našem milovaném domovském hotelu Tia Maria. 

Tomuhle hotelu vděčím za mnohé. Na to, že jsme původně měly bydlet v apartmánech mimo hotel, jsem moc ráda, že se z něj stal náš domov. S tamním personálem lidí v našem věku jsme si užili spoustu zábavy a skvělých večerů. Tia Maria mi dala na téměř tři měsíce domov, nespočet vzpomínek a rovnou dva skvělé spolubydlící. 

Na poslední týden sezóny nám přijel šéf z cestovky s bandou lidí, takže jsme měly o zábavu postaráno. Ve čtvrtek jsme dostaly volno a všichni společně jsme i s naším delegátem vyrazili na plavbu pirátskou lodí. A že to byl tedy pořádný zážitek. Loď kapitána Hooka nás i se super pirátským programem zahrnujícím spoustu pití piva a rumu a tancování odvezla až na ostrov Sv. Anastasie, na který jsme se chtěli podívat celé léto. Ostrov leží zhruba hodinu plavby od pevniny mezi městem Pomorie a Burgas a příliš tam toho nenajdete. Navštívit můžete tamní muzeum, projít si ostrov kolem dokola a vyfotit se na útesech, posedět v restauraci nebo se válet na pláži. My vybrali variantu rychle projít ostrov, nafotit fotky a jít se vyvalit na pláž. Ta je napůl z písku a napůl z vyplavených mušlí, ze kterých jsme byli nadšení, jelikož na Sunny beach jich moc nenajdete. Na ostrově jsme strávili zhruba hodinku a půl, přičemž po návratu na loď nastala největší zábava z celé plavby - skákání z lodi do moře. Plavbu jsme pak zakončili obědem a další srandou s piráty. Za mě tenhle výlet rozhodně top a doporučuji vyrazit! :)

V pátek jsem se pak rozloučila s Terezkou a zůstala na hotelu sama. Bez parťačky pouze s druhou ruskou částí naší letní fakin family a zbytkem zaměstnanecké bandy. V sobotu jsme proto využili volné odpoledne a vyrazili s Danim na hrad Ravadinovo, o kterém si můžete přečíst samostatný článek. 

Poslední dva dny na Sunny beach jsem pak strávila balením, válením se u bazénu, ale hlavně loučením se s mořem, hotelem, hosty a Danim. Přiznám to úplně narovinu .. tohle bylo rozhodně to nejtěžší loučení, které jsem kdy po sezoně zažila. A rozhodně je to tím, že tohle také byla ta nejlepší sezóna vůbec. Jsem vážně ráda, že corona situace mi nakonec dovolila vycestovat, protože to bylo nejlepší rozhodnutí, které jsem po skoro tříměsíčním trápení se ze zavřených hranic a karantény mohla udělat. Bulharsko změnilo spoustu věcí, ale hlavně změnilo mě. Dalo mi nespočet zážitků, krásných momentů a hlavně pár lidí, na které nikdy nezapomenu. Díky za všechno Sunny beach. Doufám, že se zase brzo uvidíme. ♥