Na jedné straně se mi to zdá jako včera, kdy jsem poprvé vstoupila do budovy své fakulty a byla natěšená a nervózní zároveň z toho, co všechno mě tam čeká. Na druhou stranu se za těch 6 let stalo tolik, že bych tu holku z prváku v sobě už jenom těžko hledala. Své alma mater jsem vděčná za mnohé. Díky studiu v Brně, které je tak daleko od mého rodného města, jsem se osamostatnila, dospěla jsem a vyrostla jsem. V holku která si univerzitní roky užila fakt naplno a která na ně bude vždycky s láskou vzpomínat. Na první rok na koleji, kde jsem poznala mou vůbec první spolubydlící a zažila ty první vysokoškolský kalby. Na všechny ty roky, který jsem strávila ve studentské unii, která mě stála krev, pot, slzy, ale především mi dala ty nejlepší zážitky, možnosti a sakra .. ty nejlepší kámoše a parťáky vůbec! Na školní radio, díky kterému jsem si splnila sen moderovat nejenom vlastní pořad, ale taky i některé živé akce a díky kterému jsem poznala jednu z nejmilejších duší. Vzpomínat budu i na každou šílenou zkoušku, ze které jsem byla vystresovaná a nakonec jsem za těch šest let zvládla všechny vždycky na první pokus. Zapomenout se nedá ani na tu euforii z dokončených semestrů a nakonec i těch povedených státnic. Imatrikulace, promoce, každoroční stěhování mezi různými částmi Brna, nekonečné dojíždění napříč republikou, všechny ty brigády, kocoviny a mohla bych takhle pokračovat až do nekonečna. Díky díky a ještě jednou díky MUNI! Nemohla jsem si vybrat líp, ačkoliv to ne vždy byla procházka růžovým sadem. 

Mediální studia a žurnalistika byl obor, který jsem vždycky chtěla studovat. Bavilo mě psaní a zajímalo mě, co se v mém okolí děje. A ačkoliv jsem možná od oboru čekala něco trochu jiného a díky jeho studiu jsem zjistila, že klasická novinařina asi není úplně pro mě, obor mi dal rozhled. A samozřejmě mě naučil i to, jak lépe psát. Sociální antropologie a sociologie byly naopak obory, které jsem studovat nechtěla nikdy. Respektive jsem o nich při výběru vysoké ani nepřemýšlela a staly se víceméně takovým náhodným doplňkem. V tomhle doplňku jsem ale už během prváku objevila velký zájem, a proto jsem sociologii dostudovala i na magistru. Sociolog ze mě sice asi nikdy nebude (i když nikdy neříkej nikdy), každopádně mi tahle věda a především pak přátelský sbor vyučujících ukázal, jak je náš na první dobrou běžný život ve společnosti vlastně z vědeckého hlediska děsně zajímavý.

Moje pocity ohledně konce vejšky jsou všelijaké. Jsem smutná, že tyhle báječný roky končí, ale zároveň vím, že jsem z toho vyždímala skutečně všechno, co jsem mohla. Zároveň jsem ráda, že se téhle "koule" na noze po letech konečně zbavím. Cítím se svobodnější, protože vím, že mě nikde už nic nedrží. Stále tvrdím, že jsem v téhle jihomoravské metropoli našla kus sebe a i když bylo původně v plánu zůstat v Brně déle, život to opět zařídil trochu jinak.

A já si tak v den svých povedených státnic sbalila červenou diplomku, pár zbylých švestek a uzavřela tím tuhle kapitolu. Bez promoce a bez většího loučení se přesouvám na východ, kde otevírám novou část svého života. Díky za všechno. #modrakrev navždy.