Proč mám tolik věcí? | Dvojí stěhování
července 24, 2019
Jsem skutečně šťastná, že jsem nikdy během svého dosavadního života nezažila stěhování celé domácnosti. Od malička bydlím s maminkou v tom stejném bytě a upřímně mi nevadí ani trochu fakt, že jsem byla ochuzena o zmatené balení všech krámů do krabic a hektického stěhování. Sama jsem si totiž za poslední 3 roky na vysoké vyzkoušela, jaké to je stěhovat jenom polovinu (dobře teď už ¾) svých osobních věcí, což znamená, že se jedná v podstatě o přestěhování „jenom“ jednoho pokoje. A bylo to .. no jaké nejvhodnější slovo zvolit. Náročné. Ano, bylo to vskutku náročné pokaždé, ale nejhorší to zdaleka bylo tento poslední měsíc, kdy jsem se musela stěhovat hned dvakrát. Proč?
Ten nejvíc krásný ozdobný řetěz za pár šupů z Pepca, který udělá nad postelí takovýhle kouzlo.
Na začátek bych jenom chtěla v rychlosti objasnit, o jakých čtyřech stěhování jsem v úvodním odstavci psala. Poprvé jsem si část svých věcí stěhovala ze svého rodného města přes téměř celou republika do Brna před začátkem prvního semestru, kdy jsem bydlela na kolejích. Z těch jsem se odhodlala odstěhovat na konci prváku, kdy jsme s mou tehdejší spolubydlou zvolily jako lepší variantu byt. Tam jsem strávila zbytek svého bakalářského studia, které jsem před měsícem ukončila, s čímž také přišla nutnost odstěhování se pryč. A to hlavně ze dvou důvodů: 1) příliš jsme nevycházeli se spolubydlícími z ostatních pokojů a 2) chtěla jsem už mít samostatný pokoj. Problémem při tomto stěhování však byl ten, že jsem stále nevěděla, kam půjdu pokračovat na magisterské studium, proto jsem nechtěla hledat byt dříve, než budu vědět definitivně. Na druhou stranu jsem ale potřebovala někde složit veškeré své věci a také sebe, jelikož mám stále v Brně brigádu, do které je zapotřebí chodit. Naštěstí mám úžasnou kamarádku, která mi umožnila nastěhovat se do obýváku k ní a jejímu příteli na byt. Tudíž to bylo první stěhování za tohle léto a třetí za dobu v Brně. Poté, co jsem zjistila, že budu pokračovat ve studiu na jihu Moravy, nastal čas hledat nové ubytování. Což nebyla úplně sranda, jelikož tu šíleně převyšuje poptávka nad nabídkou a o byty je doslova boj (o čemž hodlám také napsat článek). Nakonec se mi ale podařilo najít nový domov, a tak nastalo stěhování číslo dva/čtyři, které jsme spáchali minulý týden.
Jeden by nevěřil, kolik stihne člověk za 2 roky života nashromáždit věcí, blbostí, oblečení a krámů. Svůj majetek v celé jeho šířce nepoznáte do chvíle, dokud ho nemusíte celý zabalit a přestěhovat. Pro mě to byla noční můra. Původní plán vejít se do dvou kufrů a dvou tašek ztroskotal hned poté, co jsem nebyla schopná veškeré své oblečení narvat ani do těch dvou kufrů, natož abych pak všechny svoje krámy nacpala do dvou tašek. Ve finále z toho bylo hned 6 ikeáckých tašek, 2 velké kufry, baťoh, krabice a další sportovní taška. A pro jistotu se ani neptejte, kolik dalších věcí jsem měla jen tak nezabalených. No hrůza! K tomu připočítejme jednu komodu a stůl a teď si pojďte představit, jak jsem se snažila všechno tohle narvat do kamarádova dvoudvéřového auta. Přijde vám to nemožné? Taky bylo. Při prvním stěhování jsme jeli na třikrát. A to ještě stále nejsme u té nejsmutnější (ale asi i nejvtipnější) pasáži. Kamarádka totiž bydlí v samotném centru, kam ale nově nesmějí zajíždět auta bez povolení. To se nám jaksi nepovedlo při prvním stěhování vybavit, proto jsme museli parkovat mimo centrum a veškeré ty věci ručně nosit až do baráku, do 5. patra bez výtahu, přičemž jedna cesta nám trvala tak 15 minut. Ve čtyřech lidech jsme šli čtyřikrát a málem jsme u toho umřeli. Vedrem, potem, vyčerpáním, zoufalstvím a smíchem. Mohu s klidem na duši říct, že tohle bylo definitivně to nejhorší stěhování, co jsem zažila. Ale zvládli jsme to. A já jsem dodneška neskutečně vděčná, že mám tak skvělé a ochotné kamarády, kteří mi s touhle dřinou pomohli.
Nejvíc pyšná sama na sebe, že já technický antitalent jsem zvládla sestavit tuhle boží lampu.
A tak se stalo, že jsem žila měsíc provizorně na matracích s látkovou skříní a v kufrech u kámošky v obýváku. Většinu času ale moji domácí strávili v Karibiku, takže jsem tam víceméně žila ten měsíc sama. Fungovat v provizorním režimu a neustále hledat a hrabat něco v kufrech a taškách není úplně super, proto jsem se snažila najít nový byt, pokud možno co nejrychleji, abych už konečně měla stabilní, a hlavně svoje místo. Když už jsem začínala být zoufalá z té brněnské bytové situace, naštěstí jsem objevila jeden super pokoj, který byl dostatečně velký, za celkem přijatelné peníze a v rámci přijatelné dostupnosti ke škole a do práce. Plácli jsme si s majitelem a už nezbývalo než vybrat další termín dle časového rozvrhu kámoše s dvoudvéřákem a mohlo se zase stěhovat. Ach jo.
Realita bordelu při stěhování ..
V den druhého stěhování se moji domácí rozhodli vyrazit do Ikei nakoupit nový nábytek. A já se (jak jinak než) rozhodla jet s nimi a rovnou si také nakoupit nějaký ten nový nábytek pro změnu do svého nového a snad už dlouhodobého pokoje. Jelikož nikdo z nás nevlastní auto, přítel od kamarádky to vyřešil skrze novou službu v Brně – car sharing, která funguje na stejném principu jako Rekola a spol. Autíčko Esterka bylo sympatické, funkční a taky evidentně nafukovací. V Ikee jsme totiž strávili nesmyslných 7 hodin procházením a vybíráním kusů nábytku a doplňků. Nechyběla samozřejmě ani zastávka na jídlo a na dortík za odměnu. Jejich dorty totiž přímo miluju! Ačkoliv jsem byla nucena vyzkoušet nový druh, protože můj oblíbený čokoládový neměli. A také se musím pochválit, že jsem konečně ochutnala ty jejich slavné masové kuličky. Poprvé jsem totiž v Ikee byla na obědě. Teď se tomu určitě všichni divíte, že až takhle pozdě? No .. my zkrátka s rodinou děláme výlety raději do přírody než na celý den do Ikei. :D Každopádně jsme jak já, tak moji domácí nakoupili zase až přehnaně moc věcí, které ve skutečnosti ani nepotřebujeme, nechali jsme tam pěkných pár tisíc korun a pak to sotva narvali do Esterky. K údivu nás všech nás cestou ani jednou naštěstí nezastavili policajti, jelikož řidič přes veškeré věci fakt neviděl pomalu ani na zrcátka.
Díky Esterce s povolením vjezdu do centra jsme mohli nábytek vyložit přímo u baráku a také jsme s ní stihli zajet ještě do mého nového bydlení a vyložit první část mých věcí. Tím se celé stěhování dost usnadnilo, jelikož se pak už do kamarádova dvoudvéřového auta, které tentokrát získalo povolení k vjezdu k baráku v centru, vešlo všechno naráz a my se nemuseli jak trubky otáček 3x. Celkově tak druhé letní stěhování proběhlo mnohem rychleji, bez tolika nervů, a hlavně bez naprostého vysílení z nošení věcí přes půlku centra. Opět děkuji všem zúčastněným kamarádům, jelikož bez nich bych to nedala. ♥
A tak si žiju. V novém pokoji, kde zatím nemám ani zdaleka všechno vybaleno a uklizeno a postaveno. Učím se tam žít, učím se tam spát, což bude asi ještě chvíli trvat, protože zvyknout si na randál z šalin jezdících pod okny není jen tak. Jelikož jsem již zvyklá ze starého bytu, že ne každý umí a chce tak důkladně uklízet jako já a ne každý holduje čistotě jako já, celou neděli po stěhování jsem drhla byt křížem krážem, abych byla spokojená a všeho se tam neštítila. Jsem v tomhle docela magor. Uklízení mě nebaví, ale uklízím skoro furt, protože nesnáším špínu a nečistotu. Tak snad se moji noví spolubydlící nebudou příliš zlobit, že jsem jim všechno naleštila a poskládala. :D Nyní se snažím si svůj pokoj zvelebit a dotvořit dle představ a přání, což se mi doufám postupem času povede. Přiznávám, že občas se mi stýská po spolubydlící a že se cítím na pokoji dost sama. Druhou stránkou věci je ale to, že jsem se na tenhle klid a vlastní pohodu vážně těšila. Nejvíc se ale těším na to, že až přijede přítel, tak budeme mít soukromí a nebudu muset věčně řešit, kdy, kdo přijde domů. (:D) Jakmile bude pokoj ready dle mých představ, určitě vám ho nafotím. :)
Omlouvám se za zase dlouhatánský článek, když ono tohle stěhování bylo tak peprné, že to zkrátka nešlo kratší bez všech detailů a souvislostí. A navíc .. co by se dalo čekat od ukecané, že?
7 komentářů
Ani se nedivím, že toho máš tolik. Já bych na tom byla podobně jak se znám a koukám, že u tebe vede Ikea - v tom bysme se taky shodli! :D A ten dortík na závěr, mňam! <3
OdpovědětVymazatJá si Aše vždycky stěžovala že se chci stěhovat. Rodiče nechápali kam ani proč ale od malinká když mě naštval a já se vztekala, začala jsem se jako stěhovat. Nejdál však bylo druhé mezipatro v našem paneláku
OdpovědětVymazatKdyž mi bylo 13 přišla k nám taková krize že jsme se s rodičem musela stěhovat třikrát za rok... To jsem už stěhování nenáviděla. A naposledy jsem se stěhoval do vlastního bytu ale spíš jsem vybrakovala ikeu, Hornbach, sconto.. Apod.
Moc gratuluju, že jsi to zvládla! Pasáž s dvoudvéřovým autem mě fakt pobavila. :D
OdpovědětVymazatJak koukám na fotky a seznam tašek a věcí, které jsi musela zabalit, tak si začínám uvědomovat, jak velké štěstí mám díky tomu, že se nikam stěhovat v budoucnu neplánuji. Vlastně jsem se ani nikdy nikam nestěhovala. Bydlím s rodiči v domě, takže nejbližší příležitost ke stěhování budu mít nejspíš až se budu chtít osamostatnit. Na VŠ budu určitě dojíždět, což beru jako velkou výhodu.
Mimochodem, v Ikee jsem nikdy neměla ani dortík, natož masové kuličky. :D :-(
Tereza's journal
O shánění bytů vím své. Já se teď taky stěhuju do Brna kvůli výšce. Celý červenec jsme s kamarádkami hledaly byt a pořád jsme nic nemohly najít. Nakonec jsme měly štěstí a byt jsme našly. Takže mě teď bude taky čekat fáze stěhování, o které píšeš. Náš byt je ve čtvrtém patře bez výtahu, takže si taky ještě užijeme :D
OdpovědětVymazatKdyž jsem začínala číst tvůj článek, úplně jsem si vzpomněla na stěhování z intru. Pak jsem ale pokračovala.... stěhování není ani zdaleka tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát. Člověk si řekne, jo, ono to nějak klapne, ale pak se to do posledního detailu totálně podělá. Aspoň to pak zpětně bereš s humorem, taky bych to tak brala. :D Tak, ať je to zvykání si co nejjednodušší ;).
OdpovědětVymazatJá se zatím stěhovala jenom jednou a to od rodičů. Tolik věcí jsem zase neměla, ale bylo to autem asi na dvakrát. Jenže teď...až se budu stěhovat třeba do vlastního nebo jiného podnájmu...tak to teprve bude něco, nějak se mi ty věci nashromáždily :-D Haha. Musím říct, že já v ikei byla taky několikrát, ale teda nikdy ne 7 hodin a ještě nikdy jsem tam nejedla :-D
OdpovědětVymazatPřesně tenhle samý problém teďka řeším taky a už toho mám až nad hlavu! Stěhování je fakt zážitek :D.
OdpovědětVymazat