Zdroj We♥it

Taky si pamatujete období, kdy jste tetování považovali za jakýsi symbol nebezpečí či krutosti, který nosili pouze lidi z kriminálu? Jestli ne, tak jste asi vyrůstali v pozdější době a nebo vaši rodiče sami nějaké měli. U nás doma totiž tetování vždycky odkazovalo tímto směrem. Je vážně vtipné, jak se tento pohled během mého dospívání úplně změnil a dnes považuji tetovačky za něco velmi pěkného a za skvělou ozdobu či doplněk. Ke změně došlo asi ve chvíli, kdy si tetování nechala udělat sestřenka a postupně i další kamarádi, čímž se pro mě tento způsob zdobení těla stával stále více přijatelnějším až se mi dokonce zalíbil tak, že už dvě tetovačky zdobí aktuálně i mé tělo. A o tom bych se s vámi dneska chtěla pobavit.


Když už ve společnosti (nebo možná jenom v mé sociální bublině) docházelo před několika lety k postupnému návratu tetování i jako něčeho vhodného a hezkého, stále však panovala taková (jak to nazvat) nepsaná pravidla nebo očekávání. Prvním bylo to, že by tetování neměli mít vážení lidé jako právníci či lékaři (což mám občas pocit, že u spousty lidí panuje dodnes), že by neměla být tam, kde nejdou vůbec zakrýt (dlaně, prsty, obličej) a že by měla mít nějaký význam pro daného člověka. Když nad tím teď zauvažuji, v mém případě uznávám pouze prostřední nepsané pravidlo. Sama na sebe bych si pravděpodobně nenechala udělat tetování na místo, které nejde v případě potřeby zakrýt oblečením. Nemluvím samozřejmě o makeupu, tím se dá zakrýt tetování snad všude. Co se týče prvního zmíněného, mě osobně nepřijde fakt, zdali člověk má tetování nebo ne, jako něco směrodatného, kvůli čemu bych se například nenechala tímto lékařem ošetřit. Bohužel především starší generace má vytetované obrázky stále spojené se zmíněným kriminálem a se symbolem nečistoty, z čehož zřejmě vzešlo právě toto pravidlo. No a tomu třetímu bych se asi vysmála rovnou, jelikož ne pro každého (spíš si troufnu říct, že už pro většinu lidí) má každé jeho tetování nějaký význam. Čím dál tím více se ve svém okolí (a na Instagramu) setkávám s těmi, kteří si nechali něco vytetovat jen tak, protože se jim to líbilo. A to je i případ můj, ačkoliv jsem tam nakonec význam objevila. Osobně by mě zajímal váš názor, jak tetování vidíte vy a co si myslíte o těchto (jak jsem nazvala) nepsaných pravidlech či očekávání společnosti?

Modrá mě doprovází celý život, proto když se Monča zeptala, jestli nedáme nějakou barvičku, padla volba ihned. Jinak jsou některé výplně schválně přetažené a některé linie nedodělané. Nechtěla jsem to perfektní. 

Nyní bych vám ráda povyprávěla svůj příběh a jak začala moje éra tetování. O tom, že nějaké chci, už jsem uvažovala poměrně dlouho, řekněme třeba od mých 18 let. Stále jsem ale měla v hlavě třetí pravidlo významu, které mě zadržovalo, jelikož jsem tehdy v čerstvé dospělosti vážně neměla nic, co by pro mě mělo tak obrovský význam, abych to mohla mít na těle. Stále jsem dumala a říkala si, že to asi není úplně ten správný přístup a že bych měla zkrátka počkat až se něco objeví samo a ne to na sílu vymýšlet. Roky plynuly dál a já díky sestře objevila handpoke tetování. Pro ty z vás, co to neznají, jedná se o techniku, kdy vás tatér tetuje pouze jednou jehlou a vše dělá, tetuje a kreslí rukou, tudíž vůbec nepoužívá tetovací strojek. Handpoke tetovačky trvají tím pádem déle, ale mě osobně přijde, že je v nich více cítit tatérův styl a zkrátka se mi líbí více. Ale samozřejmě každý má jiné preference. No zkrátka jsem po objevení handpoke začala na insta sledovat různé tatéry a tatérky, kteří se zaměřovali právě na tento styl. A v tu chvíli padlo, že nějaké takové prostě chci!
Začala jsem postupně vymýšlet co by to mělo být a různě obepisovat tatéry ohledně termínů a návrhů. Obepisovala jsem však poměrně známá a velká jména a často se mi nedostalo ani odpovědi nebo termínu za půl roku, což se mi čekat nechtělo. Hlavně kvůli tomu, že jsem stále neměla vymyšlené co přesně a proč to vlastně chci. Až jsem jednoho dne sjížděla profily a objevila u jedné slečny motiv kytiček, ze kterých byl udělaný náramek. Okamžitě jsem se do návrhu zamilovala a řekla si, že to na noze prostě chci a je mi jedno, že to nemá žádný význam. Ale jak jsem zmiňovala, nakonec jsem v něm stejně nějaký našla. Slečně jsem napsala a domluvily jsme se na termínu za 3 měsíce, což pro mě bylo ideální. A tak to bylo. Pro svoje první tetování jsem si dojela do Prahy v červnu minulého roku, trvalo přes dvě hodiny a při tetování na patě pálilo jako čert. Stálo mě poměrně dost peněz, což je další point u handpoke tetovaček, jelikož bývají zkrátka dražší než strojkem. Platíte totiž hlavně za delší čas a především za autorovu práci. Důležité bylo a je, že jsem s kérkou maximálně spokojená a konečně nemusím na noze věčně nosit kotníkové náramky, které mi neustále vadily v botách.


Už po první kérce jsme věděla, že to zřejmě nebude moje poslední. Jak se říká .. jednou to vyzkoušíš a je to jako droga. Strašně mi to líbilo a tak jsem si říkala, že jakmile bude zase něco, co se mi bude líbit natolik, nechám si to zvěčnit. Líbilo se mi toho samozřejmě moc (fakt někdy až přehnaně moc), ale nic nebylo to, u čeho bych si řekla: "Jo to je ono!" Až jednoho dne mě napadl motiv mikrofonu. Bylo to v době, kdy jsem přemýšlela, jak si zvěčnit to, co jsem v posledních letech zažila. A přemýšlela jsem, jak všechny tyhle pro mě důležité momenty zaznamenat v jedné tetovačce. Až jsem na to nakonec přišla - jednoduchý mikrofon, který spojuje jak animaci, tak radio, tak letní praxi, tak mojí ukecanost. Nastal však problém, jelikož moje první tatérka tyto motivy netetuje (zaměřuje se na flora motivy) a tak jsem si musela najít někoho jiného. Popravdě do Prahy už se mi kvůli tomu nechtělo a jelikož jsem chtěla mikrofon fakt prťavý, nechtělo se mi platit ani tolik peněz u tak známých jmen. Na doporučení jsem napsala jedné brněnské slečně, která mi ochotně naplánovala termín dle mých požadavků a nakreslila i návrh, ze kterého jsem byla nadšená. A tak jsem svůj mikrofon dostala v panelákovém bytě za půlku toho, co mě stála první kérka, ačkoliv to bylo vzhledem k velikosti a náročnosti stále dost. Byla a stále jsem však nadšená a to je důležité.

Bohužel lepší fotku mikrofonku nějak nemám. :D 

Stále věřím, že nezůstanu pouze u těchto dvou a stále myslím na to, co bych chtěla dalšího. Popravdě mě ale od té doby opět nenapadlo nic tak skvělého, abych si řekla, že ano, tohle bude další. Navíc jsem si v sobě taky vytvořila jakési svoje nepsané pravidlo, které zní "jedna tetovačka za rok". Takže uvidíme, co přinese ten následující. Ráda bych opět něco menšího (zkrátka nejsem typ na velká tetování, ačkoliv se mi hrozně líbí), pravděpodobně zase něco trochu barevného a zřejmě někam, kde bude vidět víc než ta první dvě. Nevím proč, neptejte se. Prostě to tak cítím. Stejně jako cítím, že se asi jen tak neodhodlám nechat si vytetovat něco strojkem. Handpoke mi přijde osobnější. Pokud byste chtěli kontakt na autorky mých kérek, jedná se o @monika.vlc a @potetuju.te. Určitě mrkněte na jejich profily. :)