Ve druhém díle seriálu Ukecaná na brigádě zavzpomínám na léto před maturitním ročníkem a na jednu z prvních brigád, kterou jsem si vyzkoušela na vysoké. Tentokrát vám povyprávím moje prodejní a obchodní zkušenosti z pokladny v Tescu a pomáhání v Reservedu.


Za pokladnou v supermarketu 

Po ztroskotání na mé chmelové brigádě, o které jsem vám psala v první části, jsem byla rozhodnutá a i mamkou trochu dotlačená k tomu, abych si našla na léto před maturitou nějakou brigádu, na kterou už tentokrát budu chodit poctivě a alespoň ty 2 měsíce. Jelikož ale bydlím na maloměstě, není zde úplně snadné najít nějakou práci pro středoškolačku. Bohužel/dík ani naše město nepřišlo o výstavbu hned několika supermarketů, ve kterých je neustále nedostatek lidí ochotných dřít tam téměř pořád za nic moc peníze. A tak slovo rodičů dalo slovo s vedoucími Tesca a já pěkně v červnu 2015 naklusala podepsat x milion papírů a vyfasovat modrá trička s límečkem, ve kterých byla každá kapička potu vidět. Hned po první návštěvě a podepsání papírů mě posadili na pokladnu ke starší paní pokladní, která už tam toho zažila asi víc než dost a já si tak vyzkoušela namarkovat svůj první nákup. Zážitek? Ani ne. Jsem celkem velký stresař, takže už tam jsem si uvědomila, že nebude vůbec sranda naučit se všechny ty různé názvy zeleniny, ovoce a pečiva, abych vše zvládla v rychlosti najít v přiložených brožurkách a vše nacvakala správně. Ovšem .. peníze jsem chtěla. Takže jsem se začala učit a pravidelně chodit na svoje směny.

V Tescu jsem strávila dohromady přibližně 3,5 měsíce, přičemž v září svého posledního středoškolského ročníku jsem s prací sekla. Bylo to hlavně kvůli časovým možnostem, které jsem s pravidelnými přípravnými kurzy na přijímačky na vysokou zkrátka neměla. Abych se ale vrátila k mému pokladnímu létu .. nebyla to žádná hitparáda, ale také se to dalo přežít. Poprvé jsem si vyzkoušela reálnou práci, kde jsem měla zodpovědnost za peníze, komunikaci se zákazníky, i správnost načtení nákupu. Ostatně měla jsem dny, kdy mě to celkem bavilo a cítila jsem se důležitá. :D Hlavně v případech, kdy šli lidé raději ke mě, než k samoobslužkám. Ty jsem mimochodem nesnášela. Když jsem vychytala směnu u nich, pracovní doba vůbec neutíkala, jelikož se tam člověk děsně nudil a ještě musel celou směnu prostát na nohou. Nakonec svatá pokladna, ačkoliv bych nikdy neřekla, že tohle napíšu. :D

Určitě vás ale zajímá, jaký největší fail se mi za pokladnou stal. I ten vám prozradím. Nesnášela jsem cizince, protože buď platili eury a já byla hotová z toho přepočítávání nebo měli všelijaké karty, která každá fungovala jinak. A přesně kvůli tomu se mi jednou stalo, že mi "utekl" jeden Němec bez placení. Rozumějte .. on chtěl zaplatit a i jsme si oba dva mysleli, že to udělal. Jenže to já netušila, že jeho karta funguje na jakýsi podpis, který mi musel dát na účtenku, která mi vyjela před jeho zaplacením. Zkrátka a dobře jsem si já i on mysleli, že už vyjela účtenka, kterou on nechtěl, takže vytáhl kartu, sbalil tašku s nákupem a odešel a já teprve po 2 minutách zjistila, že peníze se nestrhly, protože při markování dalšího nákupu se mi to přidávalo k těm jeho položkám. Hodnota jeho nákupu byla přes 1500,- a já tehdy dostala od vedoucí dobře vynadáno. A ačkoliv mi vyhrožovali, že mi to strhnou z platu, nikdy to neudělali, jelikož se zjistilo, že já jako brigádník nemám hmotnou zodpovědnost. Ale vyklepaná jsem šla domů teda dost.

Jako poslední bych chtěla zmínit některé lidi, které jsem v Tescu poznala. Spoustu lidí za tu tříměsíční dobu přišlo a odešlo. Většina však zůstala. A přesně tito lidé, kteří zůstávali, byli ti, kteří nejčastěji mluvili o tom, jak je Tesco a tahle práce pro ně jenom dočasná etapa, že si hledají něco lepšího a že tady rozhodně skončit nechtějí. Já jenom přikyvovala, protože jsem věděla, že pro mě je to ostatně taky jenom chvilková záležitost. Sranda však je a zároveň je to trochu smutné, že téměř všichni tito lidé tam pracují dodnes, protože kdykoliv tam jdeme na nákup, tak sedí u pokladny. Asi nakonec Tesco není tak úplně "dočasná etapa". Jsem ale vážně ráda, že pro mě byla a doufám, že už si nebudu muset za pokladnu nikdy sednout. Obdiv všem, kteří to zvládají dělat už několik let.


Pomocnice v obchodě s oblečením 

Pracovat v obchodě s oblečením byl snad sen každé holky, která miluje nakupování. Nebo ne? Jo dobře můj sen to taky nebyl, ale říkala jsem si, že by to mohlo být fajn, kdybych náhodou nebyla jednou schopná najít práci, která by mě bavila. Na tuhle brigádu jsem narazila náhodou na portálu jobs.cz, když jsem se poohlížela po svojí úplně první brigádě v Brně. Prvák na vysoké jsem totiž nikde nebrigádničila, jelikož jsem toho měla dost do školy a naši ostatně chtěli, abych si nejdříve zvykla a věnovala se především škole. Pomáhat v Reservedu jsem tak začala o zkouškové v zimě 2018. Původně jsem si myslela, že budu klasická prodavačka a potkám se i s pokladnou, reklamacemi atd. No to jsem se mýlila. Najímala nás externí firma, která do obchodů s oblečením dodávala čistě pomocnou sílu. A tak nás také kamenné zaměstnankyně obchodů braly. Dělaly jsme práci, kterou nikdo jiný dělat nechtěl. Osm hodin jsem tak pravidelně trávila zametáním kabinek a nošením oblečení ze štendrů zpět na prodejnu tam, odkud si je zákaznice vzaly na zkoušení. Zní to jednoduše a nudně že? Nudné to bylo, jednoduché ani ne. Prodejny se totiž skoro pořád předělávaly, a když už jsem si zvykla, kde je jaký stojan s jakými kousky, tak vše přeskládaly a já pak chodila s jedním tričkem po celé prodejně a za boha nemohla najít, kam patří. A úplně nejhorší byly víkendy se slevami, kdy se nahrnula miliarda lidí, vše rozhrabali a já to musela neustále upravovat.

Jednou jsem se dostala i do skladu, kde to byla o něco větší zábava, jelikož si člověk mohl ke štítkování a nasazování na ramínka v klidu sednout a pokecat s ostatními. Ve skladu dělala vedoucí jedna mladá slečna, která už tam také pracovala několik let, takže nám vše vysvětlila a pak nám vyprávěla různé příběhy. Tahle práce byla fajn, ale opět nic extra pro mě, jelikož byla velmi rutinní, vůbec neubíhala a osmihodinové směny na nohou pro mě byly náročné. Jsem ke všemu poměrně ranní tvor, tudíž když jsem musela na odpolední směnu, která končila v 10 večer a já se vracela domů za tmy, neměla jsem z toho příliš radost. V Reservedu jsem vydržela asi 2 měsíce, přičemž po začátku nového semestru jsem s prací skončila a začala se opět soustředit na školu.

Po těchto dvou zkušenostech jsem již věděla, jaká chci, aby byla moje další brigáda a jaké body by měla splňovat. Možná některé z nich budou znít jako naprostá blbost, ale divili byste se, jak důležitou roli to ke spokojenosti mě, jakožto brigádníka hraje roli. Řekla jsem si, že v mojí další brigádě chci mít volnost takovou, abych se mohla kdykoliv bez zeptání někoho nadřízeného sebrat a jít na záchod, nalít si vodu nebo si třeba dát sušenku. Chtěla jsem mít brigádu, kde si sama budu moct volit směny, aniž by mi někdo vyhrožoval, že mě vyhodí, protože jich mám tenhle měsíc míň, než by chtěli. Chtěla jsem brigádu, kde si budu moct sednout a odpočinou, až bude potřeba, brigádu, která bude končit nejpozději v pět odpoledne a brigádu, která mě bude bavit, nebude monotónní a bude s lidmi. Zdá se vám, že mám moc požadavků? Mě to taky tak přišlo. Ale světe div se, takovou brigádu jsem našla. A to rovnou dvě. O těch vám povyprávím ale zase až příště v dalším díle Ukecané na brigádě.

Pracovaly jste někdy za pokladnou? Jaké vy máte požadavky na práci, abyste ji přijaly? :)