Ve fotkách | září a říjen 2020
října 29, 2020
První podzimní článek shrnu prostřednictvím fotek, protože se mi jich nějak nakupilo, tak to bude asi nejlepší. Bohužel se po spoustě happy letních článcích vrací moje ne tak pozitivní já, tak abyste nebyli překvapení, varuji předem. :D
Sice už je to měsíc a půl od mého návratu ze Slunečného pobřeží, ale já tenhle článek musím příletem začít. Právě ten totiž proti mé vůli zahájil letošní podzim. Proti mé vůli především proto, že podzim jako roční období nemám ráda. Asi je tomu tak hlavně kvůli tomu, že s nástupem podzimu zkrátka definitivně končí léto a s ním i moje bezstarostnost a přichází zpátky škola, povinnosti, stres, odporné počasí, kratší dny a zima.
Můj návrat domů byl jedno velký špatný už od samého začátku. Nejenom že se mi nechtělo Sunny beach opouštět, ale chvílemi to vypadalo, že Sunny beach nechce pustit mě. Odletový den byl plný emocí, slz a odmítání si připustit, že moje summer illusion končí. Na letišti se mi tak trochu hroutil svět, ale to netřeba rozvádět. Naštěstí jsem letěla domů s poslední bandou našich hostů, takže jsem tam nebyla úplně sama. První fail přišel po vystání půl hodinové fronty na odbavení, kdy mi oznámili, že nejsem na seznamu cestujících v letadle a tudíž nepoletím. Další letadlo do Prahy mělo letět v pátek, jenže bylo vyprodané, takže taková možnost nepřicházela v úvahu. Po půl hodině stresu se naštěstí situace vyřešila a já se konečně dostala na seznam. Nasedla jsem do letadla a se slzama v očích mávala Burgasu v dálce. Jenže letadlo nevzlétlo. Prý malá technická porucha. Ta nakonec trvala čtyři hodiny, během kterých jsme se pokusili vzlétnout podruhé a opět neúspěšně. Nakonec nás z letadla vrátili zpět do letištní haly a nikdo nevěděl, zdali vůbec odletíme. Vše ale dobře dopadlo a já přistála v Praze na letišti úplně psychicky vyčerpaná se čtyřhodinovým zpožděním. Jo.. Bulharsko mě vážně nechtělo pustit domů.
Druhou polovinu září jsem si pak příliš neužila. Hlavou jsem se totiž stále procházela u moře. Vlastně to bylo vůči mým blízkým dost sobecké, když viděli, že ani nemám z návratu domů příliš radost. Promiňte. Když já bych se tam chtěla pořád vrátit i teď.
Bohužel realitě neutečeš, a proto jsem po návratu vytáhla ze skříně dlouhé kalhoty a začala se navracet do starého režimu. Práce, příprava na nový semestr a hledání nového bydlení. Hned první den po příjezdu do Brna jsem měla domluvené čtyři prohlídky bytů. Ze svého starého jsem se totiž musela do konce září odstěhovat, a proto jsem nemohla kvůli pozdnímu návratu z Bulharska příliš zahálet. Naštěstí jedna prohlídka klapla a já se tak na konci měsíce za pomoci tatínka stěhovala. Musím říct, že s jeho dodávkou a pomocí bylo tohle stěhování zatím nejrychlejší a nejpohodlnější. Tak doufám, že na tomhle bytě už dostuduji. Páté bydlení za pět let v Brně už fakt přestává být sranda. :D
Batikované Lava orange oversized tričko Not your honey od Veronicy Biasiol jsem na sobě sice ještě neměla, ale už se nemůžu dočkat, až ho někam vytáhnu. Tak dlouho jsem na tyhle její limitky koukala, až jsem při doskladnění neváhala a i za ty šílený peníze si tyhle tričko-šaty pořídila. S páskem a vysokými kozačkami vypadají prostě top, proto je zmiňuji, abych doporučila. :)
Nové spolubydlení se zatím jeví jako celkem výhra. Sice bydlím v klasickém paneláku na sídlišti, ale poprvé mám kolem svého bydlení i trochu zeleň. Sídliště je klidné a na zastávku šaliny to mám kousek. Navíc bydlíme na bytě jenom ve dvou, takže mám spoustu soukromí. Největší radost jsem však měla z toho, že se mi do pokoje vlezla jak moje lampa, tak i milované zrcadlo. hastag priority
Jsem vážně ráda, že jsem stihla ještě pár dní celkem běžného fungování, než zase přišla všechna nařízení a omezení. S mojí kolegyní z rádia jsme si vyrazily pokecat o novinkách do jedné sympatické kavárny na brněnské tržnici, kde jsme si daly vytoužené kakao a dortík. Během našeho posezení jsem si zase uvědomila, jak je můj život občas až zbytečné drama. Ona totiž své novinky za celé léto shrnula během půl hodiny a já jí všechny svoje story vyprávěla skoro dvě. Ach ach .. still the same drama queen.
S mýma holkama jsme jeden večer vyrazily oslavit narozeniny jedné z nich do vietnamské restaurace Diandi, která se nachází přímo na Svoboďáku. V šuplíku jsem při stěhování totiž objevila ztracený poukaz, který jsem vyhrála někdy na jaře v instagramové soutěži. Díky poukazu jsme se tak výborně téměř zadarmo nadlábly výborných závitků a Bún bo Nam Bo. Restaurace má pěkné posezení v dolní části a obsluha je moc sympatická. Můžeme tak jedině doporučit.
A pak už to začalo. Přehoupnul se říjen, hezké počasí odešlo a společně s přicházejícím lockdownem nastaly moje podivné stavy. Zavřená doma sama na brněnském bytě, nonstop usazená u počítače kvůli škole, zavření podniků a opět omezení celého života. Však to všichni známe. Asi vám nemusím vysvětlovat, jaké to pro mě je, jako pro extroverta milujícího začátky semestru kvůli všem možným party. Tenhle semestr sice začal, ale nikdo o tom pořádně ani nevěděl. Spolužáky jsem fyzicky neviděla už přes půl roku a celé mi to začíná lézt na hlavu. Po třech šílených týdnech v Brně jsem se proto rozhodla utéct alespoň na chvíli domů, kde mám přece jenom rodiče a blízké.
S bffkou jsme si proto udělaly jeden pátek hezčím díky vínu, chlebíčkům a prokecané noci. O sváteční středu jsme pak vyrazily na nedalekou zříceninu hradu Pravda, kde jsme si udělaly hezkou procházku přírodou a alespoň trochu vyvětraly tu věčně zamyšlenou hlavu.
Nebudu vám lhát, nejsem teď spokojená ani trochu. Léto pro mě bylo tak skvělé, že tenhle skok zpátky do dob března mě úplně vytáčí. Tehdy jsme měla alespoň vidinu toho, že v červnu odletím. Ale popravě teď nemám vidinu žádnou. Všechno je tak strašně nejisté, že občas propadám totálním záchvatům zoufalství. A věřím, že nejsem sama. Nezbývá nám tak nic jiného než doufat, že se celá situace zlepší a my se zase brzy budeme moct vrátit do normálu. Protože já to zoufale potřebuji. Nějakou zábavu, kde budu moct vypnout a přestat myslet na to, jak mi všechno, co se za poslední čtyři měsíce událo, spadlo na hlavu.
Tak nám držím palce! :)
7 komentářů
Nádherné fotky, krásně jsi zachytila podzimní atmosféru! :) Také doufám, že ta situace poleví a vše bude zase normální..
OdpovědětVymazatKrásné fotky, podzim miluji a tohle ho dokonale zachycuje :)
OdpovědětVymazatSmileThess
pěkné fotky! moc se mi líbí to bílé květinkové tílko co máš na fotce! :)
OdpovědětVymazatwww.melissahartford.blogspot.com
Melissa Hartford | lifestyle & fashion blogger
Instagram
Nejsi sama, také jsem teď celkem zoufalá a asi jako ty hoooodně vzpomínám na léto! :) Snad to bude všechno brzo ok.
OdpovědětVymazatsomethingbykate
Z těch fotek na mě dýchá podzimní atmosféra :) A o té restauraci na Svoboďáku jsem neměla vůbec pojetí! Jinak si taky přeju, aby co nejdříve přišel zase návrat k normálnu.
OdpovědětVymazatPodzim je zkrátka krásná doba. :)
OdpovědětVymazatListy snů I Listy pohybu
Krásné fotky a i krásně napsáno. Také mám nejraději léto a chybí mi, vždy mi přijde, že sotva nastane, je najednou zas pryč... Ale zase miluji i Vánoce a tak se zatím mám na co těšit.
OdpovědětVymazatTo Bun bo nam bo vypadá úžasně, obecně miluji vietnamskou kuchyni a protože přítel u nás doma vaří nejvíc a máme ji rádi oba, mám pro něj pod stromek kuchařku a už se těším, až si z ní něco zkusíme uvařit, když už se nikam nemůže.
Jinak s tím odletem to byl teda boj, my máme letět teď o Vánocích domů a samozřejmě netuším, co vůbec bude, zatím nám letenky jednou zrušili, do odletu máme teď 3 týdny ale asi tomu neuvěřím, dokud nebudeme na letišti :D