Veliko Tarnovo | Erasmus

října 28, 2021


Veliko Tarnovo je jedno z nejstarších měst Bulharska, které si rozhodně zaslouží víc pozornosti, než které se mu ze stran českých turistů dostává. Pokud nejste pravidelnými návštěvníky Bulharska, pravděpodobně jste o tomhle místě nikdy neslyšeli. Nepatří mezi největší místní města a ani není u moře. Veliko Tarnovo bylo centrem druhé bulharské říše a pro mě je jedním z nejhezčích míst, které jsem mimo pobřeží navštívila. Při projíždění bulharským vnitrozemím rozhodně stojí za uváženou se ve městě carů zastavit. V dnešním článku bych ráda ukázala proč a co všechno může Tarnovo nabídnout.





Během léta jsem o Tarnovu slyšela tolik chvály, že bylo celkem jasné, kam náš první erasmácký výlet mimo Sofii bude. Ze Sofie se do Veliko Tarnovo dostanete pohodlně přímým busem za 3,5 hodiny, přičemž bus jezdí několikrát denně. Autobus navíc zastavuje na jižním nádraží, které je od centra a historické části města pouhých 15 minut chůze. Pokud by vás zajímala doprava na pobřeží, tam už je to o něco horší. Do Burgasu jezdí z Tarnova pouze jeden přímý autobus za den (ovšem během letní sezóny to může být i častěji) ze vzdálenějšího nádraží a cesta je dost krkolomná (rozuměj jedeš v horách, takže serpentiny a rychlost dvacet), ale dá se to zvládnout. Lístek stojí do Sofie i do Burgasu kolem 20 leva.

Ubytování jsme hledali klasicky přes Booking, přičemž přímo v centru toho najdete spoustu. Náš hotel Anhea byl hned na hlavní ulici, takže jsme měli vše pár kroků. Ubytování můžeme vřele doporučit, jelikož vše bylo čisté, připravené na čas a paní na recepci moc milá. Asi si říkáte, proč takový standard zmiňuji, ale upřímně v Bulharsku se ho ne vždy úplně dočkáte. 





První den jsme si chtěli projít všechny památky a historická místa, která jsme si předem našli na internetu. Po výborném obědě s krásným výhledem (restaurace zmiňuji níže) jsme se vydali na hrad Tsarevets, který byl asi 15 minut cesty od centra města. Na hrad jsme se upřímně těšili, protože jsme na výlety po hradech zvyklé z domova a v Sofii jsme se žádného bohužel nedočkali. Rozloha celého hradního komplexu je poměrně velká, ovšem to, co se z hradu dochovalo, je pouze nepřístupná věž a hradní kaple. Na okolních hradbách si ale občas můžete vylézt na nějakou tu věž a výhledy jsou nádherné ze všech stran. Vstupné na hrad je 10 leva pro dospělé, s ISICem poté 5 leva. Nejhezčí na celém hradu je ale večerní světelná show, kvůli které je Tarnovo známé. Předtím než do Tarnova vyrazíte, ujistěte se, že je show na dobu vašeho výletu naplánovaná, protože to rozhodně chcete vidět. Pokud se nepletu, show by měly probíhat po celý rok a povětšinou o víkendu. Těšit se můžete na nasvícený Tsarevets v různých barvách s doprovodnou hudbou. Představení můžete navíc sledovat zadarmo z náměstí před hradem nebo si zaplatit výhled z terasy. Za nás ale zbytečnost, protože i z náměstí to bylo krásně vidět. 





Cestou z hradu jsme se podívali do menších postranních uliček, což se nakonec vyplatilo. Tarnovo je celé do kopce, takže pokud najdete dobré místo, můžete se pokochat výhledem na údolí s monumentem nebo naopak na poschoďovité rozmístění domečků, které chvilkami připomíná italská městečka. Uličkami se dostanete až k mostu, který vede k monumentu Assen dynasty, ze kterého je opět krásný výhled na celou starou část města. Několik úchvatných vyhlídkových spotů navíc potkáte i na hlavní ulici, která vede od centra k hradu. Tak se tam nezapomeňte zastavit pro fotku.

V sobotu jsme se také neplánovaně zastavili v tarnovském sekáči na hlavní ulici, kde jsme si k radosti obou dvou zakoupili pár kousků za pár leva. Ulovili jsme například Hugo Boss košili nebo halloweenský kostým Alice in Wonderland. Takže pokud jste milovníky second handů, třeba vás tenhle tip potěší. :D 




Kupodivu jsme v jinak upršeném říjnu vychytali super počasí, kdy se dalo venku procházet jenom ve svetru a člověk nijak nemrzl. Druhý den už se nám trochu zatáhlo, ale vzhledem k absenci deště, jsme se dle plánu vydali hledat jeden instagramový spot. Tím byla lavička The Love Swing, kterou nám Google mapoval pouhých pár metrů od hlavní silnice v dolní části Tarnova pod hradem. Jak už to tak ale bývá, realita byla trochu jiná. Lavička se nachází na skalnaté hoře, na kterou vedou dvě cesty. Jedna je údajně příjemnější lesem, druhá kratší ale strmější po úpatí menších skal. Zabralo nám asi dvacet minut najít alespoň jednu z cest, jelikož internetové mapy nám stále ukazovaly neexistující cestu. Po přečtení komentářů dalších návštěvníků jsme pochopili, kuda cesta zhruba povede a zkrátka to riskli. Výšlap nám trval kolem půl hodiny a řeknu vám .. byl to teda mazec. Já se svým strachem z výšek jsem se musela chvilkami hodně překonávat, ale co bych pro výhled neudělala, že jo. Každopádně vám doporučuji vzít si normální sportovní oblečení na túru a nejít jak my dvě trubky v botech do města, košili a koženkových kalhotech. 

Cesta dolů byla snad ještě horší, protože bylo po dešti a vše klouzalo jako blázen. Nejsme ale žádný béčka, takže jsme to zvládli bez úrazu a s čistým oblečením. Výsledné fotky a zážitek rozhodně stály za to. 




Závěrem bych vám ráda dala tip na všechny restaurace, které jsme navštívili a kam byste určitě měli zajít. Hned první den jsme na doporučení mé bulharské kamarádky zašli na burger do restaurace Ego, která je hned na hlavní ulici naproti hotelu Anhea. Pokud je jenom trochu přijatelné počasí, určitě se nechte posadit na terasu, ze které máte Tarnovo jako na dlani. Na veřeči jsme zvolili restauraci Shastliveca, kterou potkáte opět na hlavní ulici ale trochu blíže k hradu. I tam si můžete vybrat posezení na prosklené terase a dát si třeba výbornou pizzu nebo něco vegetariánského. Nezapomeňte taky ochutnat jejich domácí limonádu, protože ta byla snad nejlepší, co jsem kdy pila. 

Na snídani jsme úplnou náhodou zvolili kavárnu Samurai Speciality Coffee Shop, která nás velmi mile překvapila. Příjemná obsluha, výborný kafe a skvělý dorty nebo croisanty v roztomilém prostředí vám rozhodně zlepší den hned po ránu. Na večerní drink pak můžu doporučit menší bar 23. Cafe Joy Happiness u Filozofické fakulty tarnovské univerzity, kde si kromě celé řady míchaných drinků můžete večer dát i vodnici.






Článek je trochu delší, ale chtěla jsem sepsat vše, co jsme za ty dva dny ve Veliko Tarnovo viděli, ochutnali a co chci předat dál. Tak doufám, že jsem třeba někoho nalákala a někdy do vnitrozemí Bulharska vyrazíte. Já se budu těšit u příštího článku, Erasmus pokračuje. 



You Might Also Like

4 komentářů

  1. Za dva dny jste toho stihli opravdu hodně, ale to je jedině dobře! Zážitků není nikdy dost a moc se mi líbí fotky! :))

    OdpovědětVymazat
  2. Krásné fotky, město vypadá opravdu moc krásně!
    Pobavilo mě hledání cesty na tu houpačku, na spoustu instagramových míst mi přijde, že hledání té cesty je boj a sama to znám. Fotka i výhled ale vypadají skvěle, a tak si myslím, že to stálo za to :)

    OdpovědětVymazat
  3. O tomto městě jsem teda neslyšela, a to jsem studovala cestovní ruch a maturovala ze zeměpisu cestovního ruchu :D. Za dva dny jste toho stihli dost a mimochodem na všechny dobroty jsem teď dostala chuť! :D Jinak krásné fotky i článek :).

    OdpovědětVymazat
  4. O městečku jsem nikdy neslyšela, ale vypadá to tam moc hezky 🤗, že bych se tam klidně i ráda podívala 😊.

    OdpovědětVymazat