Ve světě zubů a dětí | Ukecaná na brigádě / třetí část
dubna 17, 2020
V sérii Ukecaná na brigádě už vyšlo:
Pokračujeme dalším dílem série článků s mými zkušenostmi s brigádami. Tentokrát se přesuneme do října roku 2018, kdy jsem se po nudných třech letních měsících strávených na povinné praxi v Českém rozhlase (i článek o praxích bude) začala zase vracet do normálního života studentky vysoké školy. Začínala jsem předposlední semestr bakalářského studia a jelikož jsem již neměla příliš mnoho předmětů, nastal čas najít si novou a dlouhodobou brigádu, kterou budu zvládat společně se školou. A tak jsem začala hledat.
Nevím, co mě tehdy napadlo, ale domluvila jsem si brigády hned dvě. Přičemž o víkendech jsem ještě jezdila animovat do aquaparku, k čemuž se ale dostanu až v příštím díle. Pročetla jsem desítky inzerátů, odpověděla na xy z nich a byla i na pár pohovorech. Nakonec se mi přes známosti ze studentského radia podařilo dostat k práci recepční v soukromé stomatologické ordinaci a také přes své zkušenosti s dětmi k práci lektorky kroužků v mateřských školkách.
Zdroj obrázků: We♥it
Krotitelka dětí
Nikdy jsem nebyla žádnou milovnici dětí. Nejsem takový ten maminkovský typ, který se rozplývá nad každým miminem a sní o svých vlastních dětech už od 12 let. Když jsem odjížděla v létě po střední pracovat jako animátorka do Itálie, jedinou mou podmínkou bylo, abych nemusela být dětský animátor. Neuměla jsem si tehdy vůbec představit, že bych měla s dětmi nějak pravidelně trávit čas a snažit se je zabavit. Kupodivu se můj přístup k dětem s věkem trochu mění, stále sice nejsem žádným fanouškem dětí a často mi lezou na nervy, ovšem zjistila jsem, že práce s nimi je vlastně sranda a že je to práce poměrně vděčná, kde člověk vidí rychle výsledky nebo naopak svou neschopnost je vůbec něco naučit. A tak když jsem objevila inzerát jedné brněnské agentury, která hledala lektory různých kroužků do mateřských školek, rozhodla jsem se to zkusit. Vše klaplo a já od října začala pravidelně 2x týdně jezdit do dvou různých mateřských školek učit sportovní a taneční kroužek.
Jelikož jsem byla v agentuře nováček, nedostala jsem se bohužel k těm nejlepším pracovním místům, rozuměj ke školkám v centru Brna. Dali mi zkrátka to, co zbylo, ale aby to stále bylo v dojezdové vzdálenosti brněnské dopravy. Do jedné školičky jsem dojížděla zhruba 20 minut, ta druhá ovšem byla ve vesnici za Brnem, přičemž cesta mi zabrala asi hodinu. Moje lekce trvala 60 minut, za kterou jsem byla sice slušně placená, ovšem další zbylé dvě hodiny strávené na cestě tam a zpět už mi samozřejmě nikdo nezaplatil. Zpětně vidím, že to nebyla nijak extra výnosná práce, ale mě to bavilo. Děti na sportovním kroužku jsem naučila se pořádně hýbat, chytat míč, skákat přes švihadlo, kopat do míče nebo se pořádně protáhnout. Děti byly hodné, učenlivé a vážně bylo vidět, jak mě mají rády a hodiny se mnou je baví.
Druhá školička byla na okraji Brna a bohužel bylo poměrně znát, že jsou to děti městské. Byly mnohem otrávenější, línější a často jsem je musela hodně přemlouvat, aby vůbec tancovaly. Což mě trochu mrzelo, jelikož jsem se snažila vždy vymýšlet různé nové tanečky, aby je to bavilo. Nakonec si mě oblíbily i tam a společně jsme zvládly předvést rodičům i povedenou vánoční besídku.
Z důvodu psaní bakalářky a přípravy na státnice jsem své děti v pololetí opustila a předala jiným lektorkám. Musím však přiznat, že mě tahle práce hodně bavila a kdyby byly školky někde poblíž v Brně, možná bych ty kroužky učila znovu.
Recepční ve světě zubů
V září 2018 jsem se dostala k nabídce brigády na pozici recepční u zubařů jako slepá k houslím. Znáte to .. ty facebookové skupiny různých komunit lidí z vejšky, kde všichni píší denně samé blbosti, ale občas se tam objeví i něco užitečného. Já takhle narazila na poptávku jedné slečny, která k sobě hledala kolegyni na recepci. Práci recepční jsem si vždycky chtěla vyzkoušet, ostatně zkušenosti z kancelářské oblasti jsem ještě neměla. S lidmi komunikuji ráda a telefonovat mi nedělá žádný problém. Říkala jsem si, že to určitě zvládnu. Nabízeli dobré peníze na hodinu, přívětivé sedmihodinové směny a pracoviště nebylo daleko. No jo .. jenže to jsem tehdy ještě netušila, jak náročné bude pro mě, jakožto totálního laika proniknout do světa plného záhadných stomatologických odborných názvů, nástrojů, požadavků a objednávek.
Před nástupem na vlastní samostatnou směnu jsem sice byla 2x u kolegyně na zaučení, bohužel jsem i tak měla ve slovech jako endodoncie a sanace stále zmatek. Kdo by byl řekl, že vytrhnutí nebo vrtání zubu se dá říct i takhle složitě odborně. :D Netušila jsem, jak mám z hovoru s pacienty poznat, zdali je objednat na prevenci, konzultaci nebo nějaký zákrok. A to už vůbec nemluvím o tom, že u některých zákroků musím umět dopsat ještě čas, jak dlouho bude práce doktorovi trvat. Ani první seznámení s doktorem mě příliš neuklidnilo, jelikož je hodně specifický. Z počátku příliš neprojevoval emoce a působil dost odměřeně, což pro mě velmi extrovertního a projevujícího se člověka bylo dost zarážející. Nebudu lhát .. z prvních několika směn jsem byla dost nervózní a byla jsem hodně ve stresu, jelikož jsem se bála, že někoho objednám na špatnou dobu, na špatný zákrok a doktor z toho bude mít rozhozený celý den. A to jsem vám ještě zapomněla zmínit, že jsem se nestarala o objednávky jednoho doktora, ale rovnou tří různých. Což také znamenalo zvedat tři různé telefony. No dovedete si představit ten blázinec v pondělí ráno, když zvoní všechny naráz.
S každou další směnou jsem se ale pilně učila. Na všechno jsem se pořád dokola pro jistotu ptala a dělám to dodnes, i když už tam pracuji přes rok a půl. Zkrátka když si nejsem jistá, považuji za lepší se zeptat, než udělat něco špatně. Přece jenom nejsem vystudovaná zubařka, zdravotní sestra a ani doktorka. Občas když mám doktorovi s něčím pomoct, jelikož nemá k dispozici sestřičku, tak jsem vždy nervózní, ale nějak se s tím poperu. Jako vystudovaná žurnalistka a socioložka už jsem se tak dokonce naučila hned několik různých odborných názvů zákroků, naučila jsem se, jak zapisovat rentgeny, jak sterilizovat nástroje a v případě některých problémů i umím pacientům poradit. Se všemi doktory nejenom v naší ale i v cizích ordinacích jsem se skamarádila a se sestřičkami občas i zajdeme na drink nebo do kina. Od loňského léta se na mě dokonce i pan doktor občas usměje a normálně si spolu umíme popovídat.
Práce je to skvělá a jsem za ní ráda. Celý den mohu sedět u počítače a když mám všechnu práci hotovou a telefony jsou zrovna výjimečně ticho, můžu si v klidu dělat věci do školy, psát články nebo jen tak brouzdat po internetu. Pracovní doba je hodně flexibilní a nikdo na mě netlačí s plněním nějakých povinných počtů odpracovaných hodin. Zkrátka a dobře .. recepce u zubařů mě vážně baví a i když už půl roku tvrdím, jak si musím najít spíš něco v oboru, tady jsem spokojená a možná proto se mi nechce nikam jinam. Když už člověk jednou vyzkouší pohodovou brigádu, ve které si za peníze může psát seminárky do školy, jen tak se jí pustit nechce.
Pracovaly jste někdy s dětmi nebo na recepci? Jaké máte vy zkušenosti? :)
6 komentářů
Obě brigády musely být zajímavé. Je super, že člověk získá takové zkušenosti i během studia. :))
OdpovědětVymazatZkušenosti jako ty nemám. Děti mám ráda, ale že bych je zrovna musela učit v kroužku, to si nedokážu představit. Zatím u mě platí pravidlo - půjčit a vrátit, když jsem třeba se synovcem. :D
OdpovědětVymazatJá jsem děti učila v kroužcích naposledy minilý rok :) Jeden byl dramaťák a druhý žurnalistický. Bavilo ěm to, děti byly super, ale ty pracovní věci okolo už tak super nebyly a po dvou měsících jsem to vzdala. Ještě jsem kdysi připravovala akce pro děti (tábory, karnevaly...) a to mě teda bavilo možná i více :) Jinak mám děti ráda, ale doma si je zatím neumím představit.
OdpovědětVymazatAni s jedním druhej práce zkušenosti nemám. U dětí bych asi moc nepochodila, mám pocit, že se k ním neumím chovat.
OdpovědětVymazatAle druhá brigáda mě hodně zaujala! Já bych ji sice dělat nechtěla, nejsem úplně extrovertní a nesnáším telefonování, ale muselo to pro tebe být hodně těžké se tam vše naučit, když si do té doby stomatologii absolutně nerozuměla. Ale věřím, že mít brigádu, kde si můžeš dělat své věci, je super! :D
Little Dreamer
Téda, při psaní bakalářky smekám, si pěkně pilná a pracovitá včelička! :)
OdpovědětVymazatJa mám 4 deti a každé dieťa je iné. Najstarší teraz začal chodiť do školy a baví ho čítanie. Druhý zase rád maľuje, skladá lego alebo rád hraje pexeso a hry a hoc kde začne tancovať. Tretí zase rád skladá ale ešte rád rozoberá veci a hračky. A štvrtí je ešte malinký ale rád tancuje a miluje bábiky. Nečudujem sa že niektoré deti nechceli tancovať alebo tak ale to nie je tým že sú z mesta alebo dediny. Mojej neteri zase synovia nechcú ani maľovať ani nič ale milujú pozerať na traktory a vyrastajú na dedine :D
OdpovědětVymazatUPDATE: Ako sme to oznámili rodine?