Shrnutí semestru v Bulharsku | Erasmus
února 09, 2022
Můj Erasmus pobyt v Bulharsku se pomalu ale jistě blíží ke konci a jelikož už mám hotové víceméně všechny povinnosti, přišla chvíle na závěrečné shrnutí. Co mi semestr na zahraniční univerzitě dal, vzal a proč a jestli vůbec na Erasmus vyjet?
Erasmus je jedinečná možnost, za kterou bychom jako vysokoškoláci měli být rozhodně vděční. A rozhodně bychom jí měli využít. Proč? Odpověď je jednoduchá. V České republice máme obrovskou výhodu. Můžeme studovat na kvalitních vysokých školách zdarma, což není ani zdaleka reálné ve spoustě jiných zemí. V rámci tohoto studia si navíc můžeme ještě až na rok (ale vlastně klidně i na víc) vyjet kamkoliv na světě studovat nebo stážovat a ještě nám na to dají peníze. Však to je úplná bomba ne? Upřímně nechápu, proč jsem téhle možnosti nevyužila už na bakaláři a nechápu, proč jsem se toho tolik bála. Právě celá řada úplně zbytečných obav studenty od výjezdu odrazuje jako ze začátku i mě. A které to jsou?
Naruší mi to hladký průběh studia.
Ano i ne. Je to jenom to, to dobře naplánovat. Více si o tom můžeš přečíst v tomhle mém článku.
Je to příliš složitý proces.
Není. Výjezd v rámci Erasmus+ je jedna z nejjednodušších možností, ke které máš nejméně papírování. Samozřejmě i kvůli Erasmu musíš vyplnit a podepsat pár dokumentů a hlídat si deadliny, ale to přece jako vysokoškolák už znáš. Více o potřebných dokumentech před výjezdem se dočteš také tady.
Bude se mi stýskat po rodině/kamarádech/partnerovi.
Jo bude, ale to není nic zvláštního ani hrozného. Rodiče přece po odchodu na vysokou taky nevídáš každý týden, z lockdownu si určitě zvyklý/á na online schůzky s kamarády a přítel/ka za tebou přece může přijet. V mém případě mi právě Erasmus umožnil strávit s přítelem více času, protože jsme mohli v zahraničí žít společně.
Nemám dostatečné jazykové znalosti, abych mohl studovat v zahraničí.
Upřímně tohle byla moje největší obava, protože jsem své angličtině dlouho nevěřila natolik, abych přesvědčila samu sebe, že studium v cizím jazyce nějak zvládnu. Vše se ve mě zlomilo až ve chvíli, kdy jsem kvůli práci v zahraničí zkrátka musela začít a získala jsem větší sebevědomí. Pokud tuhle možnost nemáš, i tak tě uklidním. Na Erasmu jsem potkala tolik lidí, jejichž angličtina byla na mizerné úrovni, kteří sotva rozuměli a když mluvili, tak jsem pomalu ani nerozeznala, jakým jazykem to bylo. A i tihle všichni to nějak zvládli, takže to určitě zvládneš i ty. Pokud je tvoje angličtina na horší úrovni, doporučuji vyjet někam na východ nebo na jih, protože tamní angličtina taky nebude žádná hitparáda a bude to jednoduší. Tady v Bulharsku uměli někteří profesoři méně anglicky než my studenti, takže měli dost pochopení. Navíc nemusíš studovat jenom v angličtině, ale i v celé řadě dalších jazyků, pokud máš nějaký silnější.
Nemám na to finance.
Jo i tohle byla výmluva, kterou jsem si já dlouho omlouvala, proč na Erasmus nemůžu. Ale jak už jsem zmiňovala, škola ti přispěje. Není to sice žádný zázrak, ale za ten půl rok nebo rok od přihlášky si určitě stihneš nějaké peníze navíc našetřit. A pokud náhodou ne, určitě se dá i s grantem vyžít, pokud tomu svůj životní styl v zahraničí přizpůsobíš. Opět tady celkem platí, že čím víc na východ, jihovýchod, tím menší náklady, tím ale také trochu menší grant. Nejnáročnější jsou finančně asi země Beneluxu a severské státy.
Tyhle západy slunce mě nikdy nepřestanou bavit. ♥
V tomhle momentě mi došel seznam výmluv, které slýchávám nejčastěji a které mě i v mé hlavě dlouho přesvědčovaly o tom, že vysoká bez zážitku Erasmu je taky ok. Samozřejmě, že je. Ale věřte mi, nechcete jednou litovat toho, že jste to aspoň nezkusili. Protože všechno se má zkusit a všechno, čeho se bojíte, vás může akorát posunout dál. A kdo čte můj blog, tak víte, že jsem si zažila dost krušných momentů hlavně na začátku mého pobytu. Ale zvládla jsem to a tahle zkušenost mi dala hodně.
Zažila jsem kulturní šok. A je důležité si ho přiznat a mluvit o něm s ostatními. Měla jsem pocit, že všechny problémy jsem v začátcích studia a života v zahraničí měla jenom já, ale vždycky jsou tam i další, kteří zažívají to podobné a vzájemně se můžete podpořit. Je taky potřeba s tím vědomě bojovat.
Vždycky se najde někdo, kdo mi pomůže. Ať už jsou to koordinátoři na zahraniční univerzitě, kteří jsou studentům k dispozici nebo další studenti anebo jsou ochotní i někteří vyučující. Určitě doporučuji se zapojit na zahraniční univerzitě do buddy programu, kdy vám přidělí místního studenta, který vám se všm pomůže, poradí a vyřídí s vámi vše potřebné.
Když není zbytí, vždycky se domluvím. A to klidně rukama nohama, rusky nebo s mizernou znalostí bulharštiny. Vždycky to nějak jde, i kdybyste měli použít google překladač.
Životní standart se těžce snižuje, ale jde to. Obzvlášť tady na Balkáně, kde je v některých oblastech život úplně jiný a ne vše tady funguje tak, jak jsem zvyklá z domova. Ostatně článek o odlišnostech v Bulharsku si můžete přečíst.
Mezinárodní kolektiv mi otevřel oči. Lidé z jiných krajin mají jiné možnosti, jiné zkušenosti a čím víc rozšíříte svojí sociální bublinu, tím víc si začnete některých věcí vážit. Zároveň ale zjistíte spoustu o jiných kulturách a vyzkoušíte třeba i různé tradice či jídlo.
Udělala jsem skok ze své komfortní zóny. Jakmile zjistíte, že nemáte ze dne na den kde bydlet, nevíte, jak se dostat z bodu A do bodu B nebo kde si koupit něco, co nutně potřebujete, začnete se učit jak fungovat v nekomfortu a to vždy posouvá dál.
Viděla jsem krásná místa. A napsala o všech články, tak si je můžete přečíst.
Utratila jsem spoustu peněz. A je to v pohodě. Za co jiného než za cestování, poznávání a zážitky by měla dneska mladá holka utrácet? Jo možná jsem všechny tyhle peníze mohla ušetřit na budoucnost, ale utratit je za tuhle jedinečnou zkušenost se mi zdá jako taky fajn varianta.
Naučila jsem se základy dalšího jazyka. Když už do cizí země, tak je určitě super se zkusit učit jejich jazyk. Hned vám to dá větší klid v obchodě nebo na ulici, když alespoň něčemu rozumíte.
Všechno nakonec dobře dopadne. To je potřeba si připomínat v situacích, kdy máte pocit, že by bylo radši lepší zůstat doma, že to nezvládnete a že je to celý na nic. A že takový situace přijdou. Ale taky zase odejdou, a to je hlavní.
Poprvé jsem tady viděla labutě na moři. :D
Pokud bych měla porovnat studium na Sofia university a na své domácí Masarykově univerzitě, určitě to v zahraničí bylo z mého pohledu jednoduší. Ačkoliv jsem měla i předměty, které tak úplně nebyly mým oborem, zvládla jsem je celkem bez problémů. Profesoři byli milí, nápomocní a mírní. Upřímně si myslím, že to bylo hlavně protože jsme Erasmus studenti a snažili se nás zbytečně netrápit. Nemusí tomu tak ale být všude. Ze zkušeností kamarádů vím, že v některých zemích byli na univerzitách dost přísní a že se na zkoušky učili mnohem víc než doma. Já si však vybírala svou Erasmus destinaci i podle toho, protože jsem se popravdě v závěru svého magisterského studia už nechtěla v zahraničí moc učit, protože mám svých domácích kreditů víc než dost. V Bulharsku jsem navíc měla jenom jednu klasickou zkoušku formou testu a ústní z bulharštiny, na ostatní předměty jsem psala závěrečné eseje a dělala prezentace. Tudíž oproti mému domácímu studiu žádná změna a nic, co bych nevěděla jak udělat. Vše se nakonec dalo zvládnout úplně na pohodu. :)
Posledním bodem tohoto shrnujícího článku by měla být finační stránka. Své závěrečné vyúčtování jsem sice ještě neudělala, ale už teď mohu prozradit, že s grantem jsem si nevystačila. Měsíčně jsem dostávala 420 euro stipendium, přičemž za ubytování jsem platila necelých 200 euro, takže kdybych tolik necestovala a šetřila trochu více na jídle a dalších nákupech, určitě by mi grant vystačil. Kdybych navíc zůstala na (odporných) kolejích, ušetřila bych za ubytování ještě mnohem víc. Já ale chtěla žít alespoň trochu normálně, takže jsem si raději připlatila za garsonku, kde jsme bydlely dvě. Další výdaje šly na mětskou dopravu, jídlo, nějaké základní věci do domácnosti, cesty do Burgasu, výlety, občasné party a zábavu. Netuším, kolik jsem za celý Erasmus utratila a popravdě se trochu bojím to spočítat, ale ty peníze jsem našetřené měla, takže v mínusu určitě nejsem. A to je hlavní! :D
Závěrem bych chtěla jenom dodat, že pokud tu možnost máte - jeďte! Určitě nebudete litovat a já doufám, že jsem vám tímhle článkem alespoň trochu pomohla se rozhoupat. Díky, že jste sledovali celou mojí Erasmus cestu a i když se teď na chvíli vracím domů, bulharský příběh bude pokračovat. Tak se těště, já se totiž těším moc. :)
6 komentářů
Na Erasmus mě to vždycky lákalo, ale bohužel jsem se k tomu nějak nedostala. Nechtěla jsem přijít o praxe na škole a v tu chvíli to pro mě bylo důležitější, ale věřím, že je to cenná zkušenost! :)
OdpovědětVymazatAhoj, Erasmus mě vždycky lákal, ale bohužel na vysokou jsem nakonec nešla. Potřebovala jsem začít, co nejdřív vydělávat a to co nejvíc, takže už se mi této výsady nedostane. Cestovat bych jednou chtěla až vybudujeme s přítelem zázemí - naše doma.
OdpovědětVymazatSuper článok. Ja som minulý rok v novembri taktiež bola na Erasme zo strednej školy na 2 týždne v Barcelone v Španielsku a musím priznať, že to bol asi ten najväčší zážitok, aký som vo svojom živote zažila. ♥
OdpovědětVymazatMaj krásny deň. ♥
Blog of Sunflower ♥
Moc hezky sepsáno. Je super, že nakonec jsi svoje proč nejet vyměnila za to, že jsi jela. Podle mě je tohle úplně super, je jen málo věcí, které člověku tak otevřou oči a pomůžou vyrůst, než žít alespoň nějakou dobu někde v zahraničí.
OdpovědětVymazatPěkné shrnutí. Měla jsem podobné výmluvy, ale nakonec nic z toho nebyl vážný problém a byly to trochu zbytečné obavy. :D Tak je to ale asi se všemi kroky do neznáma. Pro mě určitě byl Erasmus velké vykročení z komfortní zóny, takže jsem ráda, že jsem to zvládla. Byla jsem jeden semestr v Lublani a musím říct, že tam bylo studium o poznání náročnější než u nás. Dva předměty se mi nakonec ani nepodařilo splnit. :D I přesto, skvělá životní zkušenost.
OdpovědětVymazatMoc hezky jsi Erasmus shrnula! Taky jsem vyjela, na zimní semestr 2016/17, na Krétu, do Heraklionu na místní univerzitu, a bylo to to nejlepší rozhodnutí. Měla jsem po všech těch letech na VŠ taky pár chvil jen na sebe, moře hned za rohem, předměty, které mi rozšířily obzory, napsala jsem tam půlku diplomky a nějakým zázrakem se mi povedlo i pár euro ušetřit :D (a ne, nebyla jsem tam jen o vodě a chlebu :D)
OdpovědětVymazat