Dvacet dvacet se přehouplo s odbitím silvestrovské půlnoci, kterou jsem letos poprvé strávila s brněnskou partou a již potřetí s mým drahým. První leden definitivně zakončil rok 2019, který pro mě byl jedním z nejpřelomovějších roků doposud, a proto si myslím, že si zaslouží i patřičné shrnutí.


První novoroční týden roku 2019 jsem strávila s přítelem na Slovensku, kam jsem se jela o svátky poprvé ukázat a představit. Silvestr jsme oslavili na horách v krásné chatě v zasněženém lesíku a byla to vážně party ve vší parádě. Jak už to tak ale ve vysokoškolském životě bývá, leden není jenom o lyžování, ale především o zkouškách, zápočtech a ukončování semestru, což společně s brigádou neminulo ani mě. Ostatně jsem ukončovala předposlední semestr mého bakalářského studia, pilně pracovala na rozhovorech pro bakalářku a mimo jiné jsem také oslavila svých 22 let s rodinou, na maturáku bratránků, ale i s kamarády.



Na začátku února jsem měla tu možnost vidět asi popáté naživo mého milovaného Kaliho, jehož koncert jsme si s kamarádkou užily a protančily až do brzkých ranních hodin. S přítelem jsme 15.2. oslavili naše roční výročí a já následně vstoupila do posledního semestru bakaláře. Poslední únorový den jsem se nechala opět tetovat a tak mi únor přinesl i zvěčněný mikrofon na levé ruce.



Hned první březnový víkend jsem doma protančila noc na volejbalovém plese, který je již tradiční akcí, ačkoliv mě stále další a další ročníky přesvědčují o tom, že není příliš o co stát. Společně s mojí kolegyní jsme také v březnu poprvé vysílaly náš pořad a podcast Oboustranně na Radiu R, který jsme také na jaře ukončily. Všechny díly si můžete poslechnout zde. Nevěřím, že už je to takovou dobu, ale v březnu jsme také s mojí tehdejší spolubydlící začaly chodit na shuffle, který jsem si od první lekce naprosto zamilovala. Samozřejmě pokračovalo moje psaní bakalářky, chození do školy a na brigády.



Duben začal menším teambuilding, kdy jsme s pár kamarády ze spolku vyrazili vyzkoušet brněnský Bruno family park, kde se vždy jednou v měsíci pořádají večery pro dospělé. Musím říct, že dlouho jsem se nikde tolik nevyblbla a rozhodně všem brňákům doporučuji vyzkoušet. :) S tehdejší spolubydlící jsme v dubnu začaly hledat nové možnosti bydlení, kterých jsme nakonec stejně nevyužily, jelikož jsme se rozhodly rozdělit a začít bydlet po ukončení školy každá zvlášť. Více o našem hledání bytu a složitosti procesu najdete v článcích o bydlení.
V půlce měsíce jsme s přítelem vyrazili na mnou dlouho prosazovaný výlet do Moravského krasu a následně jsem odjela s maminkou na výlet do Bratislavy, který ode mě dostala k narozeninám. Bratislava se nám kupodivu celkem líbila, ačkoliv jsme se shodly na faktu, že jsme rády za naší Prahu. Na konci dubna došlo k definitivnímu lámání chleba, kdy jsem odevzdávala elektronickou podobu bakalářky a nenávratně se přihlásila ke státnicím.




Květen byl společně s červnem nejpřelomovějším měsícem roku, jelikož šlo v mém studiu do tuhého. K tomu ale až za chvíli. První květnový víkend jsem vyrazila do Prahy na školení ohledně mého letního animování v Bulharsku, přičemž jsem ještě ten stejný den na rychlo jela zpět do Brna, abych stihla další Kaliho vystoupení na upršeném brněnském Majálese. Druhý květnový týden jsme s Lucií odvysílaly definitivně poslední epizodu pořadu Oboustranně na Radiu R a naše eRkové klání jsme uzavřely piknikem Radia, který jsem si moc užila. Následně na to jsem odjela na další školení ohledně letní brigády, kterou jsem nakonec odpískala, jelikož se mi vůbec nelíbil kolektiv lidí na školení. 6.května v pondělí jsem s velkou nadějí a přáním úspěchu odnesla na sekretariát katedry hotovou bakalářku v tištěné podobě a začala se naplno nervovat s blížících se státnic. 27. a 28.5. jsem měla první polovinu svých dvouoborových státnic, přičemž první na řadu přišel největší strašák, a to praktická zkouška ze žurnalistiky a následně počítačový test, který již nebyl tolik hrozný. Nevýhodou dvouoborových státnic je následující čekání na druhou polovinu a výsledky, které přišly až na konci prvního týdne v červnu.




První červnový týden byl snad nejdelší ze všech. Abych neměla stresů ze státnic málo, nastalo peklo v mojí puse, kdy jsem dostala akutní zánět do osmičky a v noci před druhými státnicemi jsem běhala po pohotovosti, abych byla schopná druhý den obhájit svou bakalářskou práci a následně další den napsat 6 hodinovou zkoušku ze sociologie. Bolest osmičky následně odezněla, nervy ze státnic také, ovšem nervy, zdali byly státnice úspěšné či ne, trvaly až do 8.6., kdy jsem se oficiálně dozvěděla, že jsem vše úspěšně zvládla a je ze mě bakalář. To jsem patřičně oslavila na přehlídce ohňostrojů Ignis Brunensis a na následné party. Zbytek června už se nesl v duchu brigády a radosti a výletů. S kamarádkami ze spolku jsme po roce opět navštívili Slovensko a užili výlet do Bešeňové a na Liptov a také jsem byla svědkem tradiční slovenské svatby jedné další kamarádky.
Ke konci měsíce jsem si taky zkusila napsat přijímačky na UK, které se sice nevydařili, ale přijali mě na navazující sociologii na domovské MUNI, z čehož jsem samozřejmě měla radost.




Začátek měsíce byl mírně hektický, jelikož jsem se stěhovala ke kamarádce do obýváku, protože bylo nutné vyklidit původní byt a jelikož jsem neměla nalezenou novou alternativu bydlení, vzala jsem tuto provizorní. Do toho nás s přítelem a kamarády čekala cesta na dlouho očekávaný festival Balaton sound, který jsem si já osobně užila úplně nejvíc, co to šlo. Více o něm najdete v článku.
Hned den po příjezdu z Balatonu nastala slavnostní chvíle, kdy celá moje rodina i přítel přijeli na mou bakalářskou promoci, která mě dojala a vážně jsem na sebe byla pyšná z ukončení jedné životní éry a dosažení kýženého vysokoškolského titulu. Článek.
Zbytek měsíce jsem chodila i nadále na brigádu, koupáky, občas zajela domů, ale hlavně .. konečně se přestěhovala na nový byt, kde jsem doteď a kde mám poprvé pokoj sama pro sebe, což je vážně super.





Srpen byl víceméně monotónní měsíc, jelikož jsem ho skoro celý strávila animováním v Bulharsku, kam jsem odjela pracovat na léčebný pobyt pro děti. Ačkoliv se tato varianta brigády nejprve zdála jako nic moc, ve finále jsem si ty tři týdny moc užila a vzpomínám na ně velmi ráda doteď. Články z Bulharska si můžete přečíst: tady, tu a tady.
Konec měsíce po příletu jsem využila k návštěvě kamarádky v Praze a návštěvou letního kina s maminkou na komedii Přes prsty, kterou my volejbalový nadšenci velmi kvitujeme. :)





Doma ani v ČR jsem příliš nepobyla, jelikož hned druhý den v září jsme s kamarády ze spolku odjely na italskou dovolenou na poloostrov Gargano, kde jsme strávily pohodových 10 dní u moře a krásnými výlety, o kterých si můžete přečíst v prvním a druhém článku.
V polovině měsíce přišla zpět školní realita, kdy jsem nastoupila do prvního semestru magisterského studia a poprvé pocítila, že se moje vysokoškolská léta blíží rychlostí světla ke konci a že je načase být dospělá. Dospělosti jsem se však zalekla a rozhodla se proti ní bojovat všemožnou zábavou, a proto jsme s kamarády vyjeli na moje první moravské hody, následně na velkou zahajovací party v Brně a oslavu kamarádky narozenin.






Říjen pokračoval ve smyslu oslav a party nového semestru, kdy jsem moderovala tradiční zahajovací Masaryk student party a ve spolku jsme odpálili semestr otvíracím večírkem, na kterém jsme přivítali nováčky. Nechyběly samozřejmě ani klasické povinnosti jako brigáda a škola, které začínalo být s dalšími týdny semestru stále víc a víc.
V půlce měsíce jsme s přítelem oslavili na obří rodinné oslavě babičky a bráchovo narozeniny a taky si užívali společně stráveného času, kterého při vztahu na dálku není příliš. Přítel mi zafandil i na školním volejbalovém turnaji, který jsme vyhráli a také jsme jedno odpoledne prošli krásy brněnské přírody v končinách, ve kterých od léta bydlím. Říjen jsem ukončila na tradičním halloweenském beerpongovém turnaji, kam jsme vyšly do boje s bývalou spolubydlící v kostýmech víl. Článek o říjnu.




Listopad pokračoval školně a pracovně a spolkově, přičemž na začátku měsíce se konalo velké hokejové derby mezi univerzitními týmy MUNI a MENDELU. A ačkoliv moje alma mater prohrála, my si akci užili naplno. V půlce měsíce jsme se s kamarády zašli podívat na veletrh pracovních příležitostí, kde jsme si akorát tak potvrdili naší nezaměstnatelnost, ze které si naštěstí umíme udělat srandu. S končícím měsícem začaly také různé doprovodné akce k našemu Plesu studentů MU, a tak jsem se opět dostala k mikrofonu a moderování.




První týden posledního měsíce v roce se točil kolem dlouho připravovaného a již zmiňovaného Plesu, který jsem si poprvé užila na menším podiu za mikrofonem a následně v poměrně střízlivém stavu, což je na tuhle akci úspěch. :D Pak už to pokračovalo akorát prací a věcmi do školy, kdy jsem makala na zápočtech, esejích a předtermínech, které jsem všechny zvládla úspěšně. Rok jsem zakončovala na různých vánočních večírcích, běháním po nákupech vánočních dárků a také na dalším koncertu Kaliho, který byl opět top. Jediným zádrhelem konce roku byla opět bolest poslední nevytrhnuté osmičky, která vygradovala v to, že v únoru roku 2020 půjde ven i tento zub. Mrchy jedny bolavé. :D
Vánoce jsem si letos užila v klidu doma s rodinou a hned na druhý svátek vánoční jsem odjela za přítelem na Slovensko, kde jsme společně trávili sváteční pohodu a Silvestr oslavili s mými kamarády z Brna na chatě na severní Moravě u polských hranic.





Pokud jste to někdo dočetl až sem, gratuluji. Rok to byl skutečně nabitý všemožnými akcemi, událostmi, emocemi, převraty, ale hlavně úspěchy. Za což jsem ostatně vděčná nejvíc, protože vše, co jsem si dala na začátku roku za cíl, jsem zvládla. Jsem pyšná a vděčná za všechno a hlavně za všechny, kteří v tom mém roce 2019 figurovali a kteří se mnou společně jdou i do těch dvou dvacítek. Díky.

A jaký rok jste měli vy? Dejte vědět v čem byl pro vás přelomový :)